Kdo si chce oprášit povinnou četbu, ať si možná raději přečte předlohu. Tak slabé představení jako v komorním divadle Kolowrat jsem letos ještě neviděla. Nacpat klasiku do hodiny a půl je docela odvaha a první půlka se i dařila, v druhé ale nějak vyprchal drajv a obecenstvo začalo zívat. Tím „dařila“ myslím hlavně, že se bylo na co dívat – a čemu nerozumět. Čapkova mluva z poloviny minulého století je sice už archaická, to ale není důvod ji tak deklamovat a přehrávat. Omezené rekvizity nechávají prostor divákově představivosti, nemusely by se ale rozpadat pod rukama. Někdy ale ani nejbujnější představivost nestačila. Proč tomu člověku sypou na hlavu drť ze skartovačky?…