Rostlina s nevzhlednými dlouhými a mohutnými listy a kořenem, který při rozkrojení a nastrouhání vhání slzy do očí, to je křen selský. Jeho využívání ale za trochu těch slz rozhodně stojí.

křen selskýKřen používaly už dávno naše babičky jako pomocníka pro podporu organismu, třeba v době nachlazení. Křen selský (Armoracia rusticana) patří mezi brukvovité. Vytrvalou rostlinu jde často najít volně v přírodě. Nejspíš pochází z východní Evropy (oblast podonní nebo povolží).
Odpradávna je symbolem očisty. Denisa Fulmeková ve své knize Magická síla bylin uvádí, že pokud se pod práh zakopal kořen křenu, nikdo v domě nikomu neubližoval.

Cenné látky v křenu

Kromě toho, že je křen poměrně slušnou zásobárnou vitamínu C (117 mg/100 g), najdeme v něm i thiamin a riboflavin a je bohatý na vlákninu. Z minerálních látek pak obsahuje vápník, fosfor, draslík, sodík, železo. Účinnými látkami v křenu jsou hořčičné glykosidy, flavonoidy.

Vliv křenu na zdraví

Křen pomáhá s trávením, pečuje o střevní mikroflóru. Prospěšná je v tomto ohledu štiplavá chuť, díky které se lépe vytvářejí trávicí šťávy.

Lžička křenu pomáhá proti kašli, rýmě, uvolňuje zahlenění, je tedy výborná při chřipce a nachlazení. Nejenže prohřívá organismus, ale také zamezuje množení bakterií a virům.

Křen působí jako antibiotikum, pomáhá při infekci dýchacích cest. Důkladně pročistí cesty, jen se zkuste pořádně nadýchnout nastrouhaného křenu.

Uvádí se také prospěšnost křenu při potížích s močovou soustavou.
Zevně přispívá ke zklidňování revmatických potíží. Dráždí a prokrvuje kůži. V tomto ohledu je třeba použít nejprve na kousek kůže, aby více neuškodil než pomohl. Pokud nebude alergizovat, můžete ho využít.

Tradičně se křen využíval jako dezinfekce, k pocení, ale také na povzbuzení nebo pro odvodnění.
Měl by pomáhat od otoků, proti bolesti, uvádějí se i menstruační křeče nebo bolest hlavy.
Obsažený draslík se stará o regulaci krevního tlaku.

Křen není vhodný při chorobách ledvin, žaludečních a střevních vředech. Nedoporučuje se jeho dlouhodobé používání.

Křen v kuchyni

Křen je vyhledáván pro svou typickou ostrou a štiplavou chuť. Používá se čerstvý nebo sušený, vyrábějí se z něj různé pasty, přidává se třeba k zelí. Jestliže zůstane nastrouhaný na vzduchu, případně v teple, jeho palčivost mizí.

Křen se přidává také k červené řepě, šunce, vařeným vajíčkům, do salátů, pomazánek, majonézy. Hodí se ale i k rybě, kuřecímu nebo hovězímu masu, sýru nebo párkům. V české kuchyni se často kombinoval s jablkem, přidává se k hořčici.

Pokud chceme zachovat jeho typickou chuť a cenné látky, neměli bychom ho vařit.

Uchovávání křenu

Křen se sklízí na podzim tím, že uřízneme řízek kořene. Pak se uchovává v chladnu (ve sklepě) v písku nebo se dá také naložit dobře odrhnutý kousek kořene do vinného octa.
Při pěstování křenu doma je třeba myslet na to, že se rostlina hodně rozrůstá a těžko se jí zbavuje.

Využíváte sílu křenu nebo jste mu zatím nepřišli na chuť?

Zdroj:
https://www.nutridatabaze.cz
Denisa Fulmeková Magická síla bylin, Slovart, 2014
Gill Daviesová, Koření, Euromedia – Esence, 2016
Léčivé rostliny, Ottovo nakladatelství 2010

Share Button

Čtěte také: