Je před námi třetí postní neděle, které se říká Kýchavá. Zjistěte, proč tomu tak je a co tento den provází v tradicích a pověrách.

Meteorologická zima už skončila, na konec astronomické zimy ještě musíme počkat do 20. března. Co je v plném proudu, je postní období. Kýchavá nebo Kýchavná neděle letos vychází na 3. března. A proč se jí tak říká? Tady se dostáváme na tenký led, protože v lidových tradicích a pověrách má kýchání rozporuplné postavení. V liturgickém názvosloví se této neděli říká Oculi podle Oculi mei semper ad Dominum tedy: Mé oči stále vyhlíží Pána.

Pověry k třetí postní neděli

Kolikrát kdo na třetí postní neděli kýchne, tolik let zůstane živ a zdráv.
Pokud někdo kýchl třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv. Navštívil ho totiž: Otec, Syn a Duch svatý.

Kýchání ve středověku

V tomto období řádily kýchavé mory. Přenášely se kapénkovou infekcí a jednalo se o velmi nakažlivé onemocnění. Kýchání tedy nemuselo znamenat nic dobrého. Možná z té doby se traduje, že kýchnutí věstí brzkou smrt a setkání s Bohem. Člověk, který kýchl, pak říká: „Dejžto pánbůh“. To znamená přání, aby se po smrti dostal do nebe ne do pekla.

Kýchání v pozdější době

Kýchání pak začalo představovat symbol zdraví. Lidé totiž věřili, že kýchnutím se čistí tělo. Proto se zásobovali různými kýchacími prášky, které později doplnily i šňupací tabáky.

Na dvoře Ludvíka XV. (rokokového krále přezdívaného Ludvík Milovaný, 1715-1774) se šňupání stalo módou. Šňupání se dostalo i mezi prostý lid a na venkově vydrželo až do doby našich prababiček. Dnes si můžeme tabák koupit v trafice, dříve se využívaly bylinné směsi. Mělo se zato, že dochází k čištění organismu, ale některé bylinky nepředstavovaly pro zdraví příliš příznivého.

Kýchání bylo považováno za Boží dar, protože se tím harmonizuje tělo i mysl. Naši předkové při kýchnutí říkávali: „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“. To mělo nejspíš reagovat na období středověku a již zmíněné kýchavé mory. Dnes se spíše říká: „Je to pravda!“. Jak je vidět, vnímání kýchání je velice rozporuplnou činností.

Bylinky ve šňupacích směsích

Základem šňupacích směsí většinou byla rostlina známá jako čemeřice bílá. Je sice nádherná, ale kompletně jedovatá. Toxické látky v ní přitom působí pomalu. Nic, co byste chtěli dobrovolně konzumovat. Ovšem dříve se touto bylinkou zásobovaly bylinářky, protože měla mít sílu vyhánět z těla zlé duchy i duševní nemoci, u kterých se mělo za to, že jsou důsledkem přebytku černé žluči.

Další rostlinou využívanou do šňupacích směsí byla kýchavice bílá, což je opět velmi jedovatá rostlina, protože paralyzuje nervový systém.

A do třetice můžeme zmínit květy konvalinky vonné, a tato rostlinka je jak jinak než opět jedovatá. Pamatujte na to, až půjdete do lesa na medvědí česnek, který se jí podobá. Celá rostlina dráždí sliznici a nutí ke kýchání.

Co se dělá na třetí postní neděli

V tento den je nejúčinnější modlitba na podporu našeho vlastního zdraví. Hodí se k rozjímání a modlitbám, ať už budete kýchat nebo ne.

Seriál k postnímu období:

1. postní neděle – Liščí, Černá, Pučálková
2. postní neděle – Pražná, Sazometná
3. postní neděle – Kýchavá
4. postní neděle – Družebná
5. postní neděle – Smrtná
6. postní neděle – Květná

Zdroj:
https://www.vitalia.cz/clanky/magicke-i-lecebne-ucinky-cemerice-se-vyuzivaly-od-staroveku-dnes-to-rozhodne-nezkousejte/
Wikipedia.org
https://zakrasnejsivimperk.cz/
Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Eva Večerková, Vyšehrad, 2016

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: