IVF s darovaným embryem: psychologická stránka rozhodnutí, o které se příliš nemluví

Cesta za vytouženým miminkem bývá často klikatá a někdy je jedinou možností IVF s darovaným embryem. Spolu s nadějí však toto rozhodnutí otevírá i spoustu palčivých otázek. Je normální cítit obavy z toho, zda si k dítěti vytvoříte silné pouto, nebo jak bude reagovat okolí. Pojďme se společně podívat na to, jak s těmito pochybnostmi pracovat a zda jsou vůbec na místě.

Prvotní pocity a myšlenky

Když se vyskytne možnost, že by se vaše rodina mohla rozrůst díky darovanému embryu, je to často těžké zpracovat. Na jednu stranu jste vděční, že možnost mít miminko touto cestou vůbec existuje. Na druhou stranu máte ale hlavu plnou myšlenek, jak to ovlivní váš život.

Můžete se bát toho, zda dítě budete mít rádi – když k němu nemáte přímou genetickou vazbu. Jak na to bude reagovat vaše nejbližší okolí? Bude vás dítě brát jako skutečného rodiče?

Tyto otázky jsou naprosto v pořádku. Neznamenají, že jste špatní budoucí rodiče, naopak – ukazují, jak hluboce nad celou situací přemýšlíte. Psychologové specializující se na reprodukční medicínu se shodují, že rodičovství více než z DNA, vzniká z každodenní péče, probdělých nocí, z prvních úsměvů a z pocitu bezpečí, který dítěti dáváte.

Podrobnosti o průběhu léčby i o tom, co vás při IVF s darovaným embryem čeká po medicínské stránce, najdete na: https://www.pragueivf.com/cs/poskytovana-pece/umele-oplodneni/ivf-s-darovanymi-embryi.

Vazba se vytvoří i bez společné genetiky

Výzkumy sledující rodiny, které podstoupily IVF s darovaným embryem, opakovaně docházejí k závěru, že rodiče nevykazují nižší míru vřelosti ani zapojení do výchovy ve srovnání s biologickými rodiči. Jinými slovy – dítě budete mít rádi úplně stejně jako by tomu bylo u vašeho vlastního.

Pouto se navíc velmi posílí tím, že miminko opravdu odnosíte a porodíte. Vazba, která se mezi matkou a dítětem vytváří během těhotenství, je nesmírně intenzivní. Prožíváte společně každý pohyb, tlukot srdce a hormonální změny. To vše umocňuje váš mateřský pud.

Nemusíte mít strach z absence podobnosti

Páry se často obávají, že dítě z darovaného embrya bude vypadat úplně jinak než zbytek rodiny a na první pohled tak bude „vyčnívat“. Tato obava je z velké části zbytečná. Reprodukční kliniky totiž párují dárce s příjemci na základě fenotypu, tedy souboru viditelných fyzických znaků. Berou v potaz barvu očí, vlasů, pleti, výšku i tělesnou stavbu. Nemusíte se tedy bát, že by na první pohled bylo něco výrazně nápadné a dítě kvůli tomu například schytávalo posměch ve škole.

Jak o rozhodnutí mluvit s okolím?

Dalším velkým tématem, které páry podstupující IVF s darovaným embryem řeší, je reakce širší rodiny a přátel. Často se objevuje strach z nepochopení, nevyžádaných rad nebo obava, že by okolí na dítě pohlíželo jinak.

V období, kdy procházíte léčbou a čekáte miminko, máte plné právo na soukromí. O původu dítěte nemusíte nikoho informovat. Pokud se v této zranitelné fázi rozhodnete nechat si to vše jen pro sebe, ochráníte se před nevyžádanými radami a získáte čas na zpracování vlastních emocí.

Pokud se ale rozhodnete o tom s blízkými mluvit, psychologové doporučují nastavit si jasné hranice. Zde je několik tipů, jak k tomu přistoupit:

• Buďte jednotní: S partnerem si předem ujasněte, komu, kdy a kolik informací řeknete.
• Dávkujte informace postupně.
• Mluvte sebejistě a láskyplně: Když okolí ucítí, že jste s tímto krokem stoprocentně srovnaní a šťastní, obvykle to přijme s úlevou a podporou.

Říct to dítěti? Moderní psychologie má jasno

Zatímco v těhotenství může být mlčení vaším ochranným štítem, ohledně komunikace s dítětem se dnes doporučuje opačný přístup. Dlouhodobé studie ukazují, že děti, které se o svém původu dozví v raném věku (ideálně formou příběhu v přiměřeném věku), to berou jako běžnou součást své identity. Nemusí to pro ně být traumatizující, ale berou tento fakt jako důkaz toho, jak moc si je rodiče přáli.

V období, kdy se dítěti rozhodnete všechno říct, to sdělte i blízkému okolí. Nebude tak docházet k nedorozuměním při komunikaci s babičkami či tetami.

Kdybyste kdykoli v průběhu IVF s darovaným embryem nebo později po porodu cítili, že potřebujete odbornou pomoc, rozhodně se nestyďte obrátit na terapeuta či psychologa, který vám celou situaci pomůže zpracovat. Přece jenom je rodičovství především důvodem k radosti a tu si zasloužíte cítit.