Polsko a jeho krásy: Polská Sahara u Baltu a procházka po molu v Sopotech

Slunečný den v rámci cestování Polskem přímo vybízel strávit ho někde venku, což se hodilo. V programu totiž byla vycházka. Úplně na severu Polska je něco, co byste tady tak úplně nečekali – písečné duny. U městečka Łeba jsou jezera, ostrohy a pláže – a taky Slowinský národní park (pojmenovaný po původním kmeni Slovinců…).

Písečné duny

Jde o vzácnou biosférickou rezervaci, zapsanou na seznam UNESCO už od roku 1977. Pro turisty je zajímavá především coby „Polská Sahara“ – můžete si vyšplhat na dunu písku a udělat si procházku po pláži. Park má různé trasy, my však vyrazili z vesnice Rabka, kde je parkoviště a prodej vstupenek. Taky si tu můžete koupit jízdenku na elektrobus, když se nechcete uchodit hned zkraje. Vozítko vás doveze asi 6 km až na kraj pohyblivých dun – nahoru už musíte vyšplhat sami. Vypadalo to jednoduše, ale jemňoučký písek není zrovna stabilní a vydrápat se na kopec bylo překvapivě vyčerpávající. Seshora už pak můžete shlížet vlevo na sladké jezero a vpravo na Baltské moře. Za války tady prý cvičili jednotky Afrikakorps, protože kde jinde nasimulovat saharské prostředí. Byla to nádhera, která brala dech.

Zpátky se šlo po pláži, kilometry a kilometry dlouhé. Cílem byla raketová základna, kterou si tu zbudovali sověti a která měla být 2 km daleko… Ale pocitově to bylo určitě dál. Ti otužilejší šli naboso a nechávali si omývat nohy vodou. Vítr dul, moře burácelo, v dálce jste mohli zahlédnout trajekty… Když jsme konečně zabočili z pláže zpátky do lesa, to nečekané ticho bylo úplně ohlušující. Odpočívadlo u raket nabízí občerstvení, pár suvenýrů (hlavně magnetky) a placený vstup na vojenskou základnu. Ale turisti tu mají hlavní úkol – každý si potřebuje sednout a vysypat si z bot všechen písek, co mu tam cestou napadal…

Sopoty

Tenhle výlet byl vyčerpávající sám o sobě, nás však čekaly ještě Sopoty. Poslední část Trojměstí je milé lázeňské městečko. Založil ho lékař napoleonské armády Jean Georg Haffner, když zjistil, že slaný mořský vzduch vojákům pomáhá.

V Čechách jsou Sopoty známé díky hudebnímu festivalu, kde v 70. letech bodovaly Zagorová i Vondráčková. Ale turisty tu láká přímořské letovisko, krásné luxusní hotely, kde byla dřív kasina, a hlavně proslavené molo. To má přes půl kilometru, platí se na něj v sezoně vstupné a prostě nejde být v Sopotech a neprojít se po molu! K dalším atrakcím patří veřejné pláže nebo roztomilý maják hned u mola. Na náměstí jsou opět trhy se šperky a minerály, kde je volné místo, tam stojí nějaký muzikant nebo artista, a snaží se zaujmout. Nečekanou hudební produkci obstaral i balkon na hlavní nákupní třídě Hrdinů Monte Cassina – opilí turisti vyřvávali z balkonu své oblíbené šlágry – ke značné nelibosti lidí, sedících pod nimi v kavárně…

Mě ale nejvíc zaujala mobilní pošta. Bůhví, kde mají Sopoty oficiální poštu, kde koupit známky, ale asi není nikde poblíž. A tak tu přijel stánek na kolečkách, kde můžete pohledy a známky nejen koupit, ale zároveň i hodit do mobilní schránky z boku stánku. Je pravda, že v některých destinacích dalo práci nějakou schránku objevit, i v Polsku je trend upadajícího využívání tradičních poštovních služeb. Sopoty nabízí poštu těm, co ji opravdu chtějí, aspoň takhle…

1. díl Polsko a jeho krásy: Černá Madona, Syrenka a město Varšava, které vstalo z trosek
2. díl Polsko a jeho krásy: Od letní pohody na Mazurech k temnému Vlčímu doupěti
3. díl Polsko a jeho krásy: Od slavné bitvy u Grunwaldu po obří hrad Malbork plný rytířských příběhů
4. díl Polsko a jeho krásy – Gdaňsk a Gdyně: Za krásnými plachetnicemi, jantarem a historií