Polsko a jeho krásy: Od letní pohody na Mazurech k temnému Vlčímu doupěti

Mazurská jezera ukazují úplně jinou tvář Polska než velká města. Výlet lodí, letní atmosféru a pohodu u vody ale vystřídala temná návštěva Vlčího doupěte a nakonec i barokní nádhera Svaté Lipky. Pokračujeme v cestování po Polsku.

O Mazurských jezerech se nějak málo mluví, což je škoda. V Polsku patří k nejoblíbenějším letním destinacím. Když nechtějí u moře čelit větru, ale touží po prázdninové náladě, jedou sem. Je tu soustava dvou tisíců jezer a jezírek, spojených kanály a říčkami. Dokonce tu existuje kanál, který jezera spojuje s Baltským mořem, jež je nedaleko. Můžete si tu půjčit loď a strávit na místě hezké prázdniny.

Jezera mají několik hlavních turistických center, která vyrostla z původně klidných rybářských vesniček, nejoblíbenější je Gizycko, my ale vyrazili do Mikolajki. Tam poznáte, že se něco děje, až úplně u vody – tam se z nudné vesnice rázem stane letovisko, plné zmrzliny, restaurací a suvenýrů. Místo Mikolajki by tam klidně mohlo stát Makarska.

Odtud plují výletní lodě pro turisty, které vás vezmou okolo tří až čtyř nejbližších jezer. Pan kapitán něco vykládal do amplionu, asi o jezerech a kormoránech, ale bylo to polsky. Evidentně tu jsou přírodní ptačí rezervace, kam nesmí ani noha, ale my viděli i ostrůvky, kde stála samotná vila s malým molem – i tak může vypadat letní chalupa. Míjely nás nejrůznější druhy plavidel, různé jachty, čluny, skútry. Všichni mávají, sluní se a užívají léto a sluneční paprsky… Nádhera.

Aby ale nebylo všechno jen růžové, náš výlet zahrnul i temnější návštěvu, a to Vlčího doupěte – Wilczy szamiec. To je soustava budov a bunkrů, odkud Hitler a nejvyšší vedení nacistického Německa vedlo operace do Ruska. Doupě leží uprostřed hlubokých lesů nedaleko Mazur a taky nedaleko hranic s Ruskem, s oblastí Královce. Spadá pod Lesní správu. Někomu přišlo nevkusné, že na takovém místě stojí i restaurace a suvenýry, někdo těžce nesl, že vůbec tahle zastávka existuje. Ale bylo zajímavé podívat se na místa, kde mohlo být všechno jinak – právě tady proběhl neúspěšný pokus o atentát na Hitlera, známý jako Operace Valkýra. Z původní budovy jsou jen rozvaliny, ale ona místnost, kde se to stalo, je na konci trasy zrekonstruovaná. Některé bunkry si už bere zpátky příroda, jiné stále ještě stojí – obří železobetonová monstra, která pamatují zlé časy. Část z nich je volně přístupná, ale není ideální pro lidi s klaustrofobií – temné a úzké chodby s nízkým stropem, úplně cítíte váhu toho betonu nad vámi, na člověka padá tíseň. Je nakonec rád, když vyleze zase na světlo, že může z tohohle místa odjet pryč.

Náladu vám po tak ponurém zážitku může zlepšit jedině nějaký hezký kostel. V našem případě jím byla bazilika Svata Lipka / Swieta Lipka, nádherný barokní areál, bohatě zdobený, samá růžová a zlatá. S místem se spojuje legenda o sošce Panny Marie vyřezané z lipového dřeva, nebo snad visící na lípě, která konala zázraky. Na místě, kde lípa stála, pak postavili chrám. Od 17. století se kostel neustále vylepšoval, jezuité si dávali záležet, aby v něm bylo vše jen nejlepší. Když tam zrovna není svatba nebo mše, můžete se nechat ohromit bohatou vnitřní výzdobou tohoto poutního místa.

Předchozí díl Polsko a jeho krásy: Černá Madona, Syrenka a město Varšava, které vstalo z trosek