Polsko a jeho krásy: Černá Madona, Syrenka a město Varšava, které vstalo z trosek

Polsko je nesmírně zajímavá (a rozlehlá) země, dost provázaná s tou naší. Vydala jsem se s cestovkou naše sousedy trochu líp poznat. A co může výt výmluvnější, než zjistit, jak Poláci tráví své neděle?

Češi jsou na chalupě nebo v kině, v obchodním centru. Zato Poláci jedou v neděli do kostela. Důkazem toho je naše odpolední návštěva kostela v Čenstochové, jednoho z nejvýznamnějších poutních míst vůbec. Je zde totiž v klášteře Jasná Hora umístěná Černá Madona (Panna Marie Čenstochovská), kolem které se prý dějí zázraky. Pevnost s klášterem je z 15. století a je to taková matoucí kombinace, opevněný kostel s bastiony v rozích jako nějaká tvrz, jdete podél hradeb a z nich shlížíte dolů do křoví, kde je v zeleni křížová cesta…

Poláci to tu milují, o čemž svědčí rozlehlé parkoviště, zaplněné především osobními auty. Potkáte tu průvody křesťanské mládeže i drsné motorkáře, kteří se jdou v kombinéze poklonit své Madoně. Neví se jistě, proč je černá, jestli pochází z Afriky nebo jen ztmavl původní nátěr, ale význam jí nikdo neupírá, naopak – kostel má dokonce tři zlaté růže od tří papežů – což je prý známka nejvyššího papežského uznání. Místo je spojené především s Janem Pavlem II., má tu svou sochu nejen on, ale dokonce i jeho rodiče. Jednak to byl Polák a spoustu kostelů navštívil ještě jako biskup nebo prostě jako Karol Wojtyla, a jednak je to oblíbený místní moderní svatý. Ještě se s jeho sochami potkáme různě po Polsku…

Fascinovalo mě, že kdo se na mši nevešel do kostela, může ji sledovat na nádvoří z velkoplošné obrazovky – a lidi to opravdu využívají.

Pokud jedete do Varšavy a chcete vidět muzea i zevnitř, vyberte si kterýkoli jiný den kromě pondělí. To tam podobně jako u nás mají instituce zavřeno. Ale když vám stačí dívat se jen zvenčí, můžete kterýkoli den…

Varšava je dnes hlavní město Polska, ale turisti prý preferují spíš Gdaňsk nebo Krakov. Přesto se jich tu také spousta najde, co přijeli obdivovat Staré město a jeho památky. Musí si však uvědomit, že nic z původního starého města není původní. V roce 1944 proběhlo varšavské povstání proti nacistům, na které Hitler odpověděl tím, že nechal celou Varšavu zničit jako odstrašující příklad. Vše, co z památek vidíme dnes, bylo znovu postaveno podle historických záznamů a fotografií v průběhu 50. let.

My si nejprve prohlédli moderní město hezky z výšky – budova Paláce kultury a vědy je stalinistický věžák podobný pražskému hotelu Internacionál. Tady je ve 30. patře vyhlídka na moderní mrakodrapy. Je tu také například výstava pavouků, divadlo a v přízemí pošta a veřejné WC.

K moderním budovám patří také Muzeum dějin polských Židů, které zaujme nejen obsahem, ale i architektonicky. Návrh pochází z finského studia a je velmi světlý, samé sklo a žádné ostré úhly. Uprostřed se táhle budovou průzor, který se dá vykládat i jako trhlina. Symbolismus jako vyšitý. Muzeum je na místě bývalého židovského ghetta, z kterého nezbylo nic. Kolem dokola nudné paneláky.

Prohlídku Starého města začínáme od Královského paláce, který je kvůli pondělku samozřejmě zavřený. Ale stále je kolem na co se dívat. Na Staroměstském náměstí nás vítá fontána se Syrenkou, vodní vílou, která je symbolem Varšavy a vídáte ji skoro všude, hlavně na suvenýrech. Na náměstí je také největší koncentrace obnovených měšťanských domů plus turistických koňských drožek, člověk si připadá úplně jako v Praze. V centru můžete prolézt různé kostely, muzeum Marie Sklodowské-Curie (ne v pondělí) nebo se projít po městských hradbách v čele s barbakanem (půlkulatou věží z 16. století). Navazující Nové město je plné kaváren a holubů, je takové klidnější.

Staré Město s hradbami a Královskou cestou se dostalo za své rekordně rychlé obnovení na seznam UNESCO už v roce 1980. Pro představu si zajděte k hrobu neznámého vojína. Tam na obrovském prázdném náměstí býval působivý Saský palác, ze kterého zbyl po válce jediný oblouk – a v něm je hrob neznámého vojína, hlídaný čestnou stráží. Navazuje na něj Saský park s krásnou fontánou, když vás po všem chození bolí nohy.

Kdo má ještě sílu a má rád podivné památky, na Královské cestě je kostel Svatého Kříže, kde je uloženo srdce Frederika Chopina, dalšího polského rodáka. Jeho tělo je pohřbené v Paříži, ale „srdcem zůstal v Polsku“. A to doslova. S Chopinem se ještě můžete potkat, třeba v roztomilém Parku Lazienki, kde je spousta altánků a jezírek. A u jednoho jezírka je slavná socha Chopina pod vrbou, konají se u ní koncerty. Mě se na Starém městě líbily různé detaily na obnovených domech, sluneční hodiny, domovní znamení, vtipné fresky nebo rohové hodiny na domu Staré pošty…