Martinské podkovy, roháče i vandrovnice: Jak se pekly svatomartinské rohlíčky a proč se rozdávaly

Svatomartinské rohlíčky neodmyslitelně patří k hodování spojeném se svátkem svatého Martina, který připadá na 11. listopadu. Sladké pečivo obvykle plněné mákem, povidly nebo ořechy ale původně nesloužilo jen jako sváteční pohoštění. Jak se jim říkalo, jakou měly svatomartinské rohlíčky podobu a význam?

„Martínci“ byli koledníci, kteří obcházeli středověkou vesnicí. Obvykle se jednalo o chudé žáky. Za martinky byli označováni i čeleďníci propuštění ze služby, kteří dělali spoustu hluku.

Proč se na svatého Martina pekly rohlíčky?

V různých krajích měly svatomartinské rohlíky odlišné názvy, lišily se náplněmi a někdy i velikostí. Některé připomínaly samotného světce, jiné vycházely z tvaru rohlíků nebo jejich souvislosti s odchodem ze služby.
Označení martiny odkazovalo ke svatému Martinovi, zatímco názvy roháče, rohy nebo zahýbáky připomínaly zahnuté konce pečiva. Pod názvem vandrovnice se zase skrývala výslužka spojená s odchodem čeledi.

Zatímco dnes pečeme menší rohlíčky, naši předkové připravovali také velké kusy. Ty posloužily jako výslužka pro ony čeledíny a děvečky. Tato historie nám připomíná časy, kdy svátek svatého Martina představoval důležitý mezník v životě venkovských hospodářství. Hospodářský zlom představoval dobu, kdy úroda byla sklizena, končily pracovní smlouvy a uzavíraly se nové. Pracovníci mohli odejít od stávajícího hospodáře a hledat si nové místo.

Čeleď dostávala peníze, ale i potraviny a pečivo. Na svatého Martina to byly právě velké rohlíky, čili vandrovnice, podkovy, martiny či roháče. Říkalo se jim podkovy jako připomínka cesty, na kterou se čeleď vydávala. A také pro štěstí. Jak uvádí třeba Vánoční tradinář, od té doby známe zvyk věšet na dveře podkovu pro štěstí.

Podrobně se tomuto zvyku věnovala etnografka Jarmila Šťastná ve studii Pečivo jako odměna, dar, poplatek a úplatek, vydané v roce 1989. Vycházela mimo jiné ze zpráv z konce 18. a počátku 19. století. Z jejího titulu vyplývá, že pečivo zůstávalo spíše symbolickou součástí odměny poté, co začaly převažovat peněžní mzdy. Říkávalo se prý: „Roháč vypíchal někoho z místa“.

Martinské rohlíky se však pekly dál, i když čeleď v hospodářství zůstávala. Postupně je dostávali také ostatní členové domácnosti a děti, které chodily na svatomartinskou koledu.

Proč mají svatomartinské rohlíčky tvar podkovy?

Typickým poznávacím znamením svatomartinských rohlíčků zahnutý tvar, který připomíná podkovu, a tím se dostáváme k legendě o svatém Martinovi. Světec bývá zobrazován jako římský voják na koni. Martin měl proměnit podkovu svého koně v pečivo, aby mohl obdarovat žebráka.

Rohlíčky ale mohou někomu připomínat rohy, a tady se zase nabízí souvislost s rohy dobytka. Svatý Martin totiž patřil i k patronům pastýřů a hospodářských zvířat. Svátek svatého Martina tradičně připadal na dobu ukončení pastvy.

No a na závěr tu máme pověst o zlé maceše, která chtěla Martina otrávit. Do jednoho rohlíku totiž ukryla jed a jako poznávací znamení mu zahnula konce. Jenže při pečení se stalo něco podivného a zkroutily se všechny rohlíky. Ten otrávený tím nebylo možné poznat.

Říkávalo se také:

• „Svatomartinská podkova oře oková.“
• „Svatomartinský roh, naplňuje medu tok.“

Z čeho se dělaly svatomartinské rohlíčky a jak se chystají dnes

Etnolog Jiří Mačuda v publikaci Od Hromnic až do Tří králů, věnované zvykům a tradicím na Znojemsku, uvádí, že martinské rohlíky se připravovaly ze stejného těsta jako buchty. Plnily se sladkými náplněmi a měly podobu podkovy.

Svatomartinské rohlíky najdeme také ve starších kuchařských knihách. Recept uváděla například Magdalena Dobromila Rettigová. Její rohlíčky se připravovaly z kynutého těsta a plnily se tvarohem, povidly nebo mákem, před pečením se potíraly rozšlehaným vejcem a upečené na plechu se sypaly roztlučeným cukrem.

V dnešní době se pečou nejrůznější varianty těchto rohlíčků, patří mezi ně i svatomartinské rohlíčky bez kynutí se zakysanou smetanou.

Čím se svatomartinské rohlíčky tradičně plnily?

Mezi historicky doložené náplně patří především mák a povidla. Kromě toho naši předkové používali tvaroh, ořechy, ale také perník a v některých krajích další suroviny. Náplně se lišily podle místních zvyklostí.

Méně známou variantou byly rohlíčky plněné mrkví. Jejich přípravu zaznamenává Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska a etnolog Jiří Mačuda je spojuje konkrétně s Horáckem.

Pěkným příkladem regionální tradice jsou podkrkonošské martiňáky. Jak ve svém titulu Veselé chvíle v životě lidu českého uvádí historik a folklorista Čeněk Zíbrt, rohlíčky tu byly plněny jablkovými, hruškovými povidly či perníkem, pekaři je potírali mákem.

Zdroje:
Jarmila Šťastná: Pečivo jako odměna, dar, poplatek a úplatek. Národopisné aktuality, roč. 26, 1989
Martina Boledovičová, Martina Viktorie Kopecká: Vánoční tradinář od Dušiček po Hromnice. SmartPress
https://www.nulk.cz/ Veselé chvíle v životě lidu českého, Čeněk Zíbrt
Mačuda, Jiří: Od Hromnic až do Tří králů. Zvyky a tradice obcí na Znojemsku.