Máte rádi hlívu? Vydejte se na ni a na další zimní houby

Na houby nemusíte chodit jen v létě a na podzim. Zimní houbaření má své kouzlo a v lese najdete různé výborné houby do vašich jídel. Po kterých houbách se podívat?

Možná jste si na podzim připravili pořádné zásoby, ať už nasušených, zamražených nebo zavařených hub. I teď, když je venku zima, můžete najít houby, které jsou výborné na jídlo. Procházka v zimní krajině je úplně jiná a klidnější. Ať chodíte na houby v kterémkoliv ročním období, je třeba sbírat pouze houby, které bezpečně poznáte. Máme pro vás jako tip tři z nich.

Jak poznat hlívu

Jednou z výborných zimních hub je hlíva ústřičná. Ano, přesně ta houba, pro kterou chodíme do chladicích pultů supermarketu. Když se na ni ale vydáme od října do února (záleží na míře mrazů) do lesa a poohlédneme se po odumřelých kmenech listnatých stromů (hlavně bucích a topolech, ale i ořešácích, vrbách, jasanech, lípách, břízách, jabloních), můžeme se při troše štěstí radovat z vlastního houbařského úlovku. Ústřičná se jmenuje proto, protože její plodnice připomínají ústřice. Má ráda stinná a vlhká místa. Houbě nevadí několikanásobné přemrznutí.

Hlíva, která může mít různou barvu klobouku většinou roste obvykle v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy mohou být dokonce i několikakilogramové. Klobouk mívá leskle kovově šedý nádech, ten ale s ohledem na mráz, případně stáří, černá. Třeň neboli noha přechází rovnoměrně ze spodní části klobouku. Je nevýrazný, někdy úplně chybí. Typické jsou dlouze sbíhavé lupeny.

Pokud se obáváte záměny, nemusíte mít starost. Jedovatá je pouze hlíva olivová, která má žlutooranžovou plodnici a hnědé šupinky. Nevadí, když si hlívu ústřičnou spletete s hlívou miskovitou nebo hlívou dubovitou, obě jsou jedlé, stejně jako pařezník. Pařezník má na rozdíl od hlívy ústřičné jasný přechod mezi lupeny a třeněm.

Výborná houba se hodí širokému kuchyňskému využití. Má houbovou vůni a nasládlou chuť. Můžete z ní připravit guláš, obalit ji i naložit do kyselého nálevu podobně jako okurky. Pokud byste si hlívu zamilovali, můžete si ji i pěstovat doma na zahradě nebo na balkoně v pěstebním substrátu.

Jak poznat penízovku sametonohou

Penízovka sametonohá je další z výborných hub do polévky, guláše, i do kyselého nálevu. Má příjemnou chuť a vůni. Najdete ji většinou v trsech na kmenech tlejících, ale i živých listnatých stromů. Je hnědožlutá a za vlhka má naslizlý klobouk. Tato zimní houba roste od listopadu do března, je odolná a vydrží i teploty až do -10. Po rozmrznutí plodnice pokračují ve vývoji.

Najít ji můžete na topolu, buku, bříze, olši, jasanu nebo na vrbě, v lesích, i v parcích, zahradách a městské zeleni. Medově oranžové klobouky a nápadně sametová pokožka třeně jsou pro penízovku sametonohou velmi typické.

Splést si penízovku sametonohou můžete s různými houbami, ale jen na dvě byste si měli dát skutečný pozor. Jedovatá třepenitka svazčitá je zbarvena do zelenožluta a její dužina je hořká. Oproti tomu smrtelně jedovatá je houba zvaná čepičatka jehličnanová poznáte ji podle rezavého třeně a také podle hnědého výtrusného prachu. Nevytváří bohatší trsy.

Jak poznat boltcovitku

Boltcovitka neboli Jidášovo ucho roste hojně a víceméně po celý rok na mrtvém dřevě bezu a akátu, ale i jiných druzích listnatých stromů. V kuchyni houbu využíváme do asijských jídel, salátů, polévek a houbových směsí. Boltcovitka má široký klobouk, v mládí pohárovitý, miskovitý až mušlovitý, později nepravidelně zvlněný, červenohnědý. Pokud je sucho, houba zčerná a prakticky ji nejde najít.

Za vlhka je dužina pružná, má tuhou rosolovitou konzistenci, po zaschnutí je tvrdá a křehká. Vlhkem se znovu mění na původní tvar. Je víceméně bez vůně a chuti. I ucho Jidášovo se prodává v podobě sadby. Tepelná úprava je na rozdíl od dvou výše uvedených hub velmi krátká, stačí tak minutka-dvě.