Massimo je veterinář specializovaný na dobytek. Jednou týdně vypomáhal u přítele na klinice pro malá zvířata, kde se poprvé potkal s ježečkem Ninnou. Nářek osiřelého ježčího miminka pronikl skrz Massimovy ochranné štíty a zasáhl ho přímo do srdce. I když starat se o ježčí mládě není snadné, veterinář si vzal úkol Ninnina přežití za svůj. Na místě se totiž zamiloval do křehkého tvorečka s velkou vůlí žít…

A tohle je jeho příběh. Spolu s novinářkou tu nastíní, odkud se vzala jeho touha pomáhat zvířatům i proč není dobré k nějakému moc přilnout. Přesto si nedokázal vymluvit jednu ježčí slečnu a její šibalská očka – nakonec se do ní zamilovala celá jeho rodina. Nikoho z nich proto nepřekvapilo, že se Massimo rozhodl věnovat ježkům profesionálněji a založil záchrannou stanici pro zraněné ježky.

Nám, milovníkům příběhů yorkshirského veterináře Herriota, je hned sympatický Massimův zápal a nadšení do zachraňování opomíjených a bezbranných tvorečků. Poznáváme v něm lásku k přírodě a jistotu, že jeho práce má smysl a naplnění.

Milovníkům historek o zvířatech se bude při četbě téhle knížky srdce tetelit. Anebo i usedat, to když Massimo líčí, jak těžké pro něj bylo rozloučit se s oblíbenci a vypustit je na svobodu. Tady vám dojde, jak moc jsou Italové emotivní a že Massimo je vlastně roztomilá plačka. Ale je klidně možné, že rozslzí i vás, protože do svého vyprávění dává srdce.

Přečtěte si:  Rodinný film Psí poslání: příjemné balancování mezi sentimentalitou a legrací

Vůbec mě nepřekvapuje, že tenhle emocemi nabitý příběh získal příznivce po celém světě, dojal čtenáře a možná je i přiměl dívat se na svět kolem sebe vnímavějším pohledem…

25 grammi di felicita, 2016, překlad: Barbora Šupíková, vydal: Kazda, 2019, 183 stran

Share Button