Marťan Andyho Weira se vážně hodí na zfilmování

Pod heslem „přečti si to dřív, než to půjde do kina“ jsem sáhla po knize, jejíž filmovou adaptací právě žije jistý Matt Damon. A jsem vážně zvědavá, jestli se i tady potvrdí pravidlo, že knižní předlohy jsou vždycky lepší než jejich zpracování…

Kosmonaut Mark shodou okolností zůstane sám na Marsu, posádka odletěla a o něm si všichni myslí, že je mrtvý. Vystudovaný botanik a inženýr tak musí nějak přežít, protože ví, že za pár let přiletí další mise. A tak si vede deník, jak mu to přežívání jde. Většina knihy je tedy vnitřním monologem – a ty se převádějí na plátno dost špatně. Obzvlášť když hlavním kouzlem celé knihy je neodolatelně upřímný a ironický styl vypravěče, který si nebojí přiznat, že je „totálně v hajzlu.“ Na druhou stranu je tu ukrutná spousta odborných záležitostí, jak se vyrábí vodík, jak se udělá tohle, aby fungovalo tamto… Všechny ty strašně důležité věci, díky kterým Mark přežívá další dny, jsou zároveň příšerně nudné (a film by je snad milosrdně přeskočil.) Ale když je přeskočím já, může mi uniknout taková perla jako třeba:

„Nakonec vznikne spousta vody, ale já budu moc mrtvý na to, abych to ocenil.“

Naštěstí asi tak od šesté kapitoly příběh začne mít i druhou linku, která se dá číst i bez přeskakování příliš technických pasáží – to když si na Zemi uvědomí, že je Mark asi naživu, a rozhodnou se ho nějak zachránit. Celá planeta tak díky zpravodajství s napětím sleduje, jestli se jim to podaří včas – a čtenáři spolu s nimi.

Mark Whatney je sice velký pohodář a optimista, ale celou knihu by asi neutáhl. A i když jeho proslovy dokáží vyvolat široký úsměv a jeho schopnosti hodné MacGyvera ho posouvají od jednoho průšvihu k dalšímu beze ztráty kytičky, bez reakce ze Zeměkoule by to nebylo ono. Frenetické snahy NASA něco vymyslet; plejáda podivných týpků s geniálními mozky, ale nulovou sociální inteligencí se tu střetává s manažery a byrokraty; tisková mluvčí chce fotku do médií; pošta stahuje Markovu známku, protože přece vydává pouze prokazatelně a definitivně mrtvé osobnosti… Tohle všechno příběh nesmírně oživuje a dodává mu nezbytné napětí, protože to hlavní, o co tu jde, je: podaří se Marka zachránit? Včas? Než udělá nějakou další botu, která by ho mohla v marsovské atmosféře jednoduše vymazat?

„Mars se mě pořád snaží zabít. (…) Takže znovu: Mars a moje vlastní hloupost se mě pořád snaží zabít.“

Je to vážně dobrá látka na zfilmování – silný příběh o člověku v nouzi a o tom, jak se všichni semknou na jeho záchranu, takový obvykle získává Oscary. Ačkoli tohle režíruje Ridley Scott… Film Marťan jde do kin 1.října.

Originál: The Martian, 2011
Překlad: Michal Prokop
Knižní klub, 2015
342 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: