Po stopách UNESCO v Itálii: turisty přeplněná Pisa a komornější malebná Lucca

Den šestý cestovního miniseriálu Pisa představuje nejkoncentrovanější místo turistů, autobusy je vyvrhnou a zase spolknou, jede se dál. Zato v Lucce se můžete toulat, objevovat Pucciniho muzeum nebo hledat kostel, který by se od ostatních lišil…

Že návštěva Pisy bude asi nejfrekventovanější atrakcí široko daleko, bylo zřejmé už na parkovišti. Přijeli jsme celkem brzy dopoledne, a přesto bylo na obrovské ploše už dalších 30 busů. A ke každému novému hned přiběhlo asi pět trhovců s deštníky. Počasí tentokrát nespolupracovalo.

Náměstí zázraků, Piazza dei Miracoli

Uprostřed města, oddělené hradbami, je Náměstí zázraků, Piazza dei Miracoli. Neskutečně zachovalý soubor církevních památek ukazuje sílu středověkého umění Pisy, které ovlivnilo celou Itálii. Soubor památek je v UNESCO už od roku 1987. Šikmá věž, čili zvonice, je dnes symbolem celé země. Písčité podloží způsobuje náklon věže, v minulosti byla různě napravována, aby se naklonila zas na druhou stranu. Někde se dokonce píše, že ji nechali nakloněnou kvůli turistům… Průvodkyně nám ještě v autobusu četla úryvek od Jana Wericha, kde se podivoval těm lidem, co ze sebe dělají blázny, aby na fotce mohli tu věž jakože „zachránit“. A tak jsme spolu s ním kroutili hlavou nad turisty a nikdo ze skupiny se neodvážil udělat obligátní fotku, jak podpírá věž…

Opět si můžete vstupenky nakombinovat – buď všechno včetně věže (27 €) nebo bez ní (11 €). Věž má 269 schodů a její lístek je díky popularitě nejdražší. Zato není úplně vhodná pro kardiaky. Místo čekání ve frontě stihnete třeba obdivovat obrovské baptisterium, největší v Itálii, které je vlastně zdobné jen zvenčí. Vevnitř je překvapivě prosté, s kazatelnou ze 13. století. Na schodech seděla třída se skicáky a pokoušeli se zachytit něco z té atmosféry.

Dóm

Dóm neboli katedrála je opět nádherná, plná uměleckých děl z 13. a 14. století. Tady prý Galileo Galilei objevil základy fyzikálních zákonů, které později rozpracoval. Líbilo se mi, že ve všech třech objektech byly stojany s audioprůvodcem v sedmi jazycích (za 2 €) kde jste se mohli dovzdělat o tom, co tu vlastně kolem dokola vidíte. V horní řadě sloupů byly opět černo-bílé pruhy mramoru, a tentokrát to určitě nesouviselo se sienskými barvami na erbu. Ale líbí se mi jedno z mnoha vysvětlení, že tentokrát jde o inspiraci Arábií…

Camposanto Monumentale, Velký hřbitov

Třetím objektem je Camposanto Monumentale, Velký hřbitov. Na místě původního hřbitova vyrostla tato obdélníková galerie, připomínající klášterní ambit. Na stěnách jsou fresky z 15. století, některé opravdu strašidelné. (Samozřejmě je to Dante a jeho Peklo.) Na některých z fresek stále pracují restaurátoři. Procházíte se po dlažbě, a občas přitom někomu šlápnete na náhrobek. Podél stěn jsou různé sochy a římské sarkofágy a teprve později zjistíme, že tenhle hřbitov a jeho poklady, svezené z různých míst a kostelů, byl jedním z prvních veřejných muzeí, založen už za císaře Napoleona….

Chtěla jsem se ještě ve zbývajícím čase podívat do města, mimo Piazzu, kde jsou všichni na jednom místě. Opravdu chtěla. Ale zase začalo pršet, a cestou byla restaurace se slunečníky a ceny měli příznivé… Tak třeba příště.

Lucca

Sympatické město Lucca žije uměním a taky svým napojením na minulost. Je obehnané hradbami a dovnitř nesmí auta. Historické centrum je milé, ale vymyká se především nepřítomností dopravy a svými odkazy na antiku. Nebo spíš tím, jak římské památky dokázali zakomponovat do běžného života. Na jejich základech třeba vyrostly kostely. Je tu opravdu hodně kostelů a některé je pro cizince těžké rozlišit. Obzvlášť Katedrála svatého Martina a kostel svatého Michala nám přišly totožné. Hlavně díky tomu, že oba jsou inspirované Pisou a její katedrálou. Naštěstí třeba Bazilika sv. Frediana je úplně odlišná, hlavně díky obrovské zlaté mozaice na fasádě ze 13. století v byzantském stylu. (Já kostely tady rozlišuji podle toho, že u svatého Martina byla paní, co domlouvala své zrzavé kočce, že je čas jít domů, a ta ji okatě ignorovala. Kočky jsou všude stejné…)

Největším lákadlem Luccy je ale Piazza de´Anfiteatro, náměstí vystavěné dovnitř antické arény. Je proto úžasně oválné a zbytky amfiteátru můžete najít vyčnívat ze zadních stran domů. Na náměstí byly zrovna trhy s uměním, šperky, korkovými taštičkami, gramodeskami. Po obvodu je sousta restaurací se zahrádkami, ideální čas posedět nad něčím teplým, poslouchat harmonikáře a ulevit nohám. A odpálkovat africké prodavače růženců, co vám chtějí darovat náramek z čisté dobroty, jen za pět euro… Zpátky na parkoviště jsme to vzali po hradbách, které obkružují město. Mají celkem 4 km a je na nich pěší zóna – tedy i pro cyklisty, lidi na bruslích a dokonce i na šlapadlech. Občas z hradeb objevíte skrytou zahradu nějakého paláce, kterou byste z ulice minuli…

První díl: Ferrara, Bologna
Druhý díl: Ravenna a San Leo
Třetí díl: San Marino, Rimini
Čtvrtý díl: Arezzo a Montecatini Terme
Pátý díl: Siena a San Gimignano
V sedmém dílu vás pozveme do Florencie