Po stopách UNESCO v Itálii: Propršené Arezzo a jeho gurmánský zážitek a Montecatini Terme s lanovkou a skrytými lázněmi

Čtvrtý den cestování po stopách UNESCO v Itálii přejíždíme do Toskánska s krásnou krajinou a čeká nás staré město Arezzo a lázeňské město Montecatini Terme.

Hlouběji směrem do vnitrozemí už přejíždíme do Toskánska. Zdaleka tu už není jednotvárná rovina, všude se vlní různé kopce, sem tam s typickými cypřiši. Na cestě nám stojí staré město Arezzo s etruskými základy. Tudy šla historie. Najdete tu jak zbytky římského amfiteátru, tak i renesanční paláce. Pokud vám dělá dobře kochat se procházkou po dlážděných ulicích, tak jste tu správně. Tohle je první příklad klasického toskánského města, jež má centrum plné úzkých uliček, zelených okenic a romantických zákoutí jako z pohlednice. Cestou na náměstí míjíme kostel svatého Františka (San Francesco), jehož fasáda je překvapivě strohá a vevnitř jsou významné fresky. Kostel je ale malinko zpoplatněný a za těch pár kamenů, co zbylo z antického amfiteátru, chtějí 6 €.

Hlavní náměstí je zdarma a je krásné

Dost se svažuje, což se při šíleném lijáku, jaký jsme tu zažili, docela hodí – voda prudce odtéká dolů do nějaké boční uličky a pak dál až bůhví kam. Z náměstí rychle sklízeli stany, je zřejmé, že za hezkého počasí se tu koná spousta akcí, trhů a festivalů. Kdo chtěl, mohl se usušit v muzeu, anebo se schovat do arkád, kde jsou restaurace, a spojit odpočinek s obědem. Přitom vlastně zjistíte, že sedíte v domě, který navrhl renesanční malíř, architekt a životopisec Giorgio Vasari, a teď se po něm palác jmenuje. Naštěstí jsme ještě stihli polední menu a mohli ochutnat pravou italskou kuchyni za rozumnou cenu, i s výhledem na nádherné náměstí s radnicí, kostelem i řadou paláců. (Jejich gnocchi con ragu al toscana bylo nejlepší jídlo za celý týden…). Kdyby vyšlo lepší počasí, určitě bychom toho prozkoumali víc. Třeba zlatnictví, kterými je Arezzo proslulé, nebo další kostely…

Cestou zpátky k autobusu míjíme u nádraží kopii bronzové sochy Chiméry, která Arezzo také proslavila, a jejíž originál je v Archeologickém muzeu ve Florencii, datuje se kolem roku 400 př. n. l.

Při nákupu poštovních známek v Itálii to chce obezřetnost. Nespokojenost se státní poštou tu dala vzniknout několika soukromým poštovním firmám, které fungují evidentně hlavně v turistických oblastech. A v suvenýrech se vás neptají, jaké známky chcete – to zjistíte až doma na hotelu, že musíte hledat speciální schránky pro speciální známky. Existuje tu FriendPost, ti mají žluté schránky, a Global Postal Service, ti mají schránky červené. Obvykle v obchodech, kde prodávají jejich známky, je i schránka stejné firmy, hned venku někde vystavená. Ale čas doručení se může protáhnout. GPS má aspoň u známek trasování, to ale nic neurychlí… Tak jako tak doručení z Itálie do Čech potrvá tři týdny.

Lázeňské město Montecatini Terme

Kdo chce vyjíždět na celodenní výlety po toskánské krajině, ten se prý nejčastěji ubytovává ve městě, odkud je to hlavní k vidění v dosahu 1-2 hodin jízdy, tedy třeba v Montecatini Terme. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že i Montecatini je v UNESCO. Je součástí celku Slavná lázeňská města Evropy od roku 2021, stejného souboru, ve kterém Česko zastupují Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy lázně. Podle všeho má město krásné termální lázně, a když máte čas, můžete je zkusit najít a využít, je tam i hodinový vstup za 13 €.

Stará část Montecatini Alto

Náš hotýlek, jeden z miliardy, byl v okrajové čtvrti, kde sice nějaké lázně byly, ale zpustlé a brala si je zpátky příroda. I tak to mělo své výhody. Hotel byl v docházkové vzdálenosti od lanovky. Město má totiž i svou starou část, Montecatini Alto. Ta je však vysoko nad městem a pokud nejste kamzík, raději tam vyjedete lanovkou – zubačkou. Ta jezdí každou půlhodinu až do půlnoci a zpáteční jízdenka stojí 7,50 €. Vůbec byste se nedivili, kdyby ta kabina byla opravdu z roku 1898. V prudkém stoupání skřípe a hrká rychlostí 2 km/h a trasu vyjede za 10 minut.

Staré město je středověké a vypíná se nad novým, jako by k němu vůbec nepatřilo. Úzkými uličkami dojdete ke staré věži s hodinami, pozdravíte se s místní kočkou, zvyklou na obdiv turistů, načež zakotvíte na večeři na náměstíčku, kde se pod slunečníky můžete schovat i před deštěm. I obyčejné ubytování může překvapit a stát se dalším nezapomenutelným výletem.

První díl: Ferrara, Bologna
Druhý díl: Ravenna a San Leo
Třetí díl: San Marino, Rimini
V pátém dílu vás čeká Siena a San Gimignano