Převaděč od Michaely Levíčkové: Silný příběh z pohraničí, kde mizeli lidé i celé vesnice

Převaděč je silný příběh zasazený do šumavského pohraničí, kde zůstalo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Reportérka Ela Jánská se po osobní tragédii pouští do pátrání po zmizelých chlapcích z konce 80. let a rychle zjišťuje, že minulost v tomto kraji nezůstala uzavřená. Román spojuje napětí, historii i atmosféru místa, které si nese vlastní jizvy.

Reportérka Ela Jánská je velmi zlomená ztrátou miminka a aby se vzpamatovala, přijíždí do hor k německým hranicím. Každá minuta je pro ni utrpením. Bydlí v poničené chalupě, kde najde dopis, který v ní vzbudí zájem a donutí ji sebrat se a zjistit, co se stalo pisateli. Brzy zjišťuje, že se v okolí na konci 80. let beze stopy ztratilo několik sotva dospělých chlapců, novinářka v ní cítí potřebu závazek dát všem zoufalým rodinám odpovědi. Obzvlášť, když zjistí, že zájem o osudy chlapců vymizel. Nikdo je už nehledá. Policie případ odložila a zbyli zničení rodiče. Nevědí, jestli jejich děti emigrovaly a žijí někde v utajení, nebo jestli byli zastřeleni při přechodu hranice? Má někdo na svědomí jejich osud?

Ela se poměrně rychle sbližuje s místními (což je na pražskou novinářku tak trochu zarážející) a začíná pátrat po osudech chlapců. Brzy ale zjistí, že někomu se její pátrání velmi nelíbí a dává to najevo hodně brutálním způsobem. Není jisté, jestli ji pomoc rodičům chlapců pomůže se vzpamatovat z vlastní ztráty, nebo jestli přijde o svůj život.

Michaela Levíčková (*1979) napsala skvělý, i když krutý příběh z prostředí, které dýchá bolestí. Cenné je dovídat se, jak to fungovalo v pohraničí pro obyčejné lidi, jakou práci měli pohraničníci a jak se to na nich podepisovalo. Mizela místa na mapě a mizeli i lidé. Velmi dobře působí střídání časových linií vyprávěných různými osobami.

Autorka se do příběhu rozhodla i začlenit romantickou linii, která místy tak trochu narušovala velmi vysokou laťku kvalitní literatury (i přes chvílemi trochu idealistické představy). Opírá se o historii, o které víme, že je pravdivá, co se týká situace na hranici a v pohraničí, líčí atmosféru Šumavy a je znát její  a zároveň si upravila příběh tak, aby vyhovoval jejím potřebám. 

Velmi uvěřitelně líčí trauma nejen Ely, ale také rodičů a blízkých zmizelých chlapců. Zoufalost je všudypřítomná, podobně jako strach v opuštěných místech.

Převaděče ocení čtenáři, kteří hledají napínavou literaturu s historickým pozadím. Zaujme ty, které zajímá téma pohraničí a Šumavy, ale i bolestivé lidské osudy.

Jsem velmi zvědavá na to, jak bude vypadat další titul Michaely Levíčkové a kam posune svou tvorbu, ze které už teď je patrný skvělý základ. Vzbudit zájem a přinést kvalitní motiv na pozadí otázky vzbuzující historie, ale také vytvořit tísnivou atmosféru, se jí povedlo na výbornou.   

Nakladatel: Argo, 2025
264 stran