Iago: strhujicí muzikál z divadla Hybernia nabízí hvězdné obsazení a klasiku v moderním hávu

Nový muzikál Janka Ledeckého se jmenuje Iago a je to pecka. V lecčems se liší od předchozích autorských muzikálů Hamlet a Galileo, ale v pár věcech je kopíruje.

Liší se především v zasazení děje. Ledecký vzal oblíbenou a všeobecně známou látku, Othella, a ze středověkého Kypru přenesl děj do žhavé současnosti. Milovníci Shakespeara se budou divit, ale fanoušci muzikálů zavětří zajímavé zpracování. Vždyť Othello byl uznávaný vojevůdce, tak proč by nemohl vést zvláštní jednotky na Středním východě?

Přiznám se, že jsem měla pochybnosti po zhlédnutí ukázek – vyskakující a tančící vojáci v současných uniformách mi přišli lehce absurdní. Ale přímo na místě šly pochyby do kytek. Když už přistoupíte na současnou verzi, budete si hru užívat. A i když všichni vědí, jak to skončí a že se happy-endu nedočkají, přesto se budou usmívat. Ne že by z klasické tragédie autor udělal frašku, jen ji malinko odlehčil. Právě postavou hajzlíka Iaga, který svými hadími komentáři shodí situace, které začínaly být až moc vypjaté nebo patetické.

Ohromnou měrou k úspěchu muzikálu (i riskantního nápadu s moderním Iagem) přispívá obsazení, které tady bylo přímo špičkové. Iaga si tu vystřihl Petr Vondráček, „český Elvis“ a hezoun, kterému role cynického parchanta neuvěřitelně sedla. Jeho křivý úsměv a hlášky do publika způsobily, že jste se tak nějak přidali na temnou stranu a začali fandit grázlovi.

Jeho protipólem v roli Othella byl Tomáš Novotný, patřičně zachmuřený tragický hrdina, kterému uniforma tak slušela, že byste mu z fleku uvěřili historky od výsadkářů. (Však už ho diváci mohli jako vojáka vidět v Rokoku ve hře Veterán).

Anička Slováčková jako Desdemona přesvědčila i ty největší skeptiky, že je skvělou muzikálovou zpěvačkou na svém místě. Trefou byl i Milan Peroutka, jehož se produkci podařilo urvat ještě předtím, než si „udělal tvář” a chtěli ho pak všichni. Coby Othellův pobočník Cassio má dostatek prostoru ukázat svůj pěvecký rejstřík (i když trochu tlačí na pilu).

Spolu s Michalem Novotným jako přitroublým pracháčem Rogerem jsou sice důležitými postavami, ale zároveň jenom loutkami v Iagových intrikách. Ale zatímco Cassio hlavně hodně ječí, Roger (původně Rodrigo) má za úkol především pobavit.

Co se hudební části týče, ti kdo znají předchozí Ledeckého muzikály, poznají v Iagovi pár motivů, které si zřejmě oblíbil. (Nejvýraznější je melodie „Chlap je chlap“ v které dost podstatně rezonuje dřívější scéna v Galileovi „Čím dřív, tím líp“). Pro nový kus však napsal i řadu nových melodií, které vám budou znít v uších celou cestu domů. Ať už je to hlavní melodie „Ve jménu lásky“ nebo zuřivá „Žárlivost“, každý si najde svoji píseň, které se nebude moct zbavit. Akční scény a přelety helikoptér mohou být pro někoho trochu hlučnější, ale co může od bezpečné zóny uprostřed válečného konfliktu čekat, že…

Muzikál Iago přináší moderní verzi klasického Shakespeara, který je evidentně stále aktuální. Jen s malými úpravami – Othello už nemusí být nutně černoch, mnohem větší hrůza je, že je muslim… Hra překypuje líbivými melodiemi od hrozivých až po balady, s chytrými a poetickými texty, na jaké jsme od Janka Ledeckého zvyklí. Na rozdíl od klasického zpracování tady přistupujete k hlavním postavám malinko s odstupem, pokroucenou optikou hlavního záporáka – pro něj jsou to jen figurky, a tak trochu i pro vás. I tak ale citlivější povahy prožijí dramatické finále se zatajeným dechem.

Muzikál je ohromnou příležitostí pro všechny herce a zpěváky, hlavně tedy pro Othella Tomáše Novotného, který je coby muzikálový zpěvák známý zatím jen na Moravě, a Iaga Petra Vondráčka, kterému publikum zobalo z ruky… Ledecký stvořil opět hudební zážitek.

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: