Letní slunovrat: Michaela Klevisová mění hrdinu, ale ne to, co na jejích detektivkách funguje

Michaela Klevisová představila novou hlavní postavu, jindřichohradeckou komisařku Terezu Fabiánovou. Příběh vyšetřování vraždy v odlehlé jihočeské vísce zachovává všechny atributy, které mají čtenáři na autorčině tvorbě rádi.

Když se zeptáte Angličana, kdo je podle nich královnou detektivky, tak nejspíš řekne, že Agatha Christie. Čech na stejnou otázku možná odpoví, že je to Michaela Klevisová. Alespoň tak je tato česká autorka leckde titulována a nikoliv neprávem. Dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku už léta vydává sympaticky pojaté příběhy s postarším kriminalistou Bergmanem, které jsou svou lehkostí a preferencí mezilidských vztahů před samotným zločinem poctou nejen zmíněné Agatě, ale třeba i inspektoru Barnabymu z Vražd v Midsomeru. Po samostatném románu Prokletý kraj Klevisová opět opustila zajeté koleje příběhů s Bergmanem a přivedla na svět novou hlavní postavu, Terezu Fabiánovou. Letní slunovrat je jejím prvním případem.

Mladý pár Filip a Kamila koupí dům po Kamilině tetě Johaně v maličké vísce nedaleko Jindřichova Hradce. Oba pracují z domova a bydlení ve vlastním domě na venkově je jejich splněným snem. Tedy alespoň na chvilku. Radost z nového domova totiž rychle překazí zprávy, že v okolí řádí žhář. Brzy nato dojde v noci, kdy zdejší komunita slaví svátek slunovratu, k vraždě mladé ženy ze sousedství. Oběť podle všeho někdo praštil kamenem a poté utopil v nedalekém lesním rybníku. Smrt připomíná utonutí mladé ženy, k němuž tady došlo před osmnácti lety za velmi podobných okolností.

Případu se ujímá Tereza Fabiánová se svým kolegou Davidem Čejkou. Tereza má výhodu, že zdejší prostředí dobře zná. Spolu s otcem byli vyznavači pěší turistiky. Na začátku vyšetřování ji však zdrtí zpráva o otcově úmrtí na infarkt. Aby setřásla smutek, o to více se noří do práce. Zpočátku není jasné, kdo by měl důvod mladé a podle všeho oblíbené ženě ublížit. Postupem času se však nejenže vynoří hned několik motivů, ale i nečekané spojitosti s tragédií, která se tu stala, a možná i s různými pohanskými rituály.

Obvykle dostávám recenzní výtisky z nakladatelství. Když jsem se jednoho nedělního večera vrátil z výletu po jihočeské krajině a bylo mi smutno samotnému v pražském bytě, dostal jsem chuť přečíst si něco z končin, odkud jsem se právě vrátil. Okamžitě mě napadla na Klevisová, a tak jsem se podíval, co jsem od ní ještě nečetl. Vzápětí jsem narazil na tento titul, který se mnou ihned rezonoval. A jelikož už byl pozdní večer, stáhl jsem si ho v podobě e-knihy, pustil se do četby a rozhodně jsem nelitoval.

Co se autorce nedá upřít (asi ani v žádném z předchozích románů), to je úžasný cit pro vykreslení atmosféry místa, kde se děj odehrává. Tady na vás přímo dýchá duch blížících se „prázdnin u babičky na venkově“, cítíte vůni trávy, lesa, slyšíte šum klasů na polích a bzukot vos, vnímáte mírumilovný klid létem rozpálené krajiny. Přesně v duchu autorčina zájmu o přírodu. Samozřejmě, pak přijde nějaký ten zločin, ale to vám nebrání po celou dobu četby vnímat až filmově vyprávěný příběh, kdy daná místa přímo vidíte a možná si i do postav promítáte své oblíbené herce.

Dalším obrovským bonusem tvorby Michaely Klevisové je její pochopení pro jednání postav, jejich uvěřitelnost. S leckterými se ztotožníte, jsou totiž přesně takoví jako váš soused, maminka, sestra, kamarád. S jinými nemusíte souhlasit nebo je můžete dokonce nesnášet, ale i tak se autorka snaží čtenáři vysvětlit (nikoliv obhájit) smysl jejich jednání. Několikrát dojde i na více či méně emotivní scény, které vás zasáhnou podle toho, nakolik se v nich najdete (otec mi odešel před pár lety, takže mě pasáž s úmrtím otce hlavní hrdinky docela dostala).

Pojďme ale k detektivce, od toho tahle recenze je. Asi nikoho příliš nepřekvapí, že se děj odehrává v uzavřeném kruhu, kde téměř každý nakonec může být podezřelý a ze kterého nakonec bude pachatel „vybrán“. Je pak už jen na vás, jestli budete dedukovat spolu s protagonisty, kdo je vrah (bude to pro vás takový bonus navíc). Postav je tu tak akorát, abyste se v nich neztratili (i když chvilku přemýšlení a spojování souvislostí to bude chtít). Pokud se „necháte poddat“, je to jedno. Odhalení asi velké překvapení nebude, nicméně o to tu až tak nejde. Klevisová už vícekrát tvrdila, že zločin v jejích románech není to hlavní a že by v nich nakonec ani být nemusel. Důležité je, že si četbu tak jako tak užijete. Tedy pokud k tomu máte předpoklady – nehledáte krváky s hromadou mrtvol, máte rádi realisticky vytvořené postavy a především přírodu (a nezáleží na tom, jestli zrovna tu jihočeskou).

I když autorka představila v Letním slunovratu novou hrdinku, čtenář nemusí mít obavy. V románu jsou zachovány všechny atributy příběhů s Bergmanem – důraz na mezilidské vztahy, láska k přírodě a pochopení pro lidské radosti i strasti. Ať už budete knihu číst „stylově“ uprostřed horkého léta nebo po ní sáhnete, až se vám bude po atmosféře letních prázdnin stýskat, určitě si ten výlet do jihočeské vísky, pod jejímž malebným obrazem bublá zlo, užijete.

Text: Michaela Klevisová (2025), vydavatel: Motto ve společnosti Albatros Media a. s., (2025), 384 stran