Po stopách UNESCO v Itálii: Siena s magickou atmosférou a legendárními dostihy. San Gimignano si díky úžasnému panoramatu nespletete

Pátý den byl patrně nejkrásnější ze všech, a důvodem nebylo pouze vrtkavé počasí, která nám přálo, ale hlavně Siena. Ta mi velice sedla. Sice jsme se nejprve museli ukázat na checkpointu, zaplatit za vjezd a popojet k pevnosti, odkud už se dá dojít, ale stálo to za to.

Hned na kraji nás uvítá obrovská a strohá katedrála San Domenico, jejíž brána má překvapivě moderní vzhled – vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to měl být odkaz na Dantovo Peklo.

Když procházíte uličkami starého města, dýchá na vás život. Všude je vidět, že tu šly dějiny, ale Siena si z nich bere to dobré a pokračuje na nich. Typickým příkladem je závod Palio, který se v Sieně koná už od 13. století. Každá ze 17 čtvrtí má ve znaku nějaké zvíře, mají svého jezdce a koně a je jen jedno pravidlo – žádná pravidla neexistují. Palio se běží na ikonickém Piazza Del Campo. Půlkruhové náměstí se lehce svažuje a má tvar mušle. Věž jeho radnice se vypíná do výšky. Když jsme na náměstí vešli, úplně jsme cítili tu jeho energii, měli jsme z toho husí kůži. Taky si můžete vzpomenout, že se tu točila úvodní sekvence oblíbené bondovky Quantum of Solace. Není divu, že střed města je v seznamu UNESCO už od roku 1995, a to z důvodu, že „celé město je uměním“. Někde možná najdete tvrzení, že i Palio je v seznamu nehmotného dědictví, ale bylo tam pouze nominované, a starosta nominaci stáhl během sporů o bezpečnost koní.

Kdo po tom touží, může si koupit vstupenky a vyšplhat na radniční věž, anebo dát peníze na druhý hlavní bod programu – Dóm. Sienská katedrála je pojem. Je obrovská. A nádherná i zvenčí. Můžete si vstupenku nakombinovat ještě s muzeem nebo výstupem na vyhlídkovou terasu, co zbyla z nedokončené části chrámu. (Nemusím připomínat, že kdo si koupí lístek online, nemusí stát frontu.) Ale bohatě stačí katedrála. Z jejího interiéru si sednete na zadek. Nejnápadnější jsou její pruhy – bílý mramor se střídá s černým, prý kvůli tomu, že černá a bílá jsou barvy Sieny… Každopádně ale oči přecházejí. Na stěnách jsou obrazy od předních malířů své doby, vyřezávaný pulpit, mohli byste tu chodit s audioprůvodcem dlouho. V boční lodi je místnost zvaná Knihovna Piccolominiů, podle šlechtice, který se později stal papežem – jeho příběh je tu na freskách kolem dokola, a pod nimi podél místnosti jsou vystaveny „knihy“. Obrovské dvoumetrové kancionály… Středu místnosti dominuje socha Tří Grácií, kopie antického originálu.

Siena a její život, auta proplétající se těsnými uličkami, čtvrti se zvířaty ve znaku… Tohle město mi přirostlo k srdci.

Monteriggioni

Pro Toskánsko jsou typická městečka na kopci obehnaná hradbami. Jedno z těch nejzachovalejších – a nejmenších – je Monteriggioni, které bylo založeno ve 13. století. A jeho hradby jsou tak pevné, že byly opravovány jen jednou, v 16. století. Je to malebné městečko, ale jsou tu tak tři ulice, tři kostely, a tři obchody. Nejkrásnější je z výšky, kdy je vidět půdorys, nebo ze silnice, odkud vidíte hradby s věžemi. Dante se ve své Božské komedii zmiňuje i o Monteriggioni a jeho hradbách…

San Gimignano

Mnohem větším opevněným městem je San Gimignano. Prošlo si bouřlivým vývoje, kdy patřilo k nejbohatším a mělo přes 70 vysokých rodových věží. Pak ale populaci zdecimoval mor a město se z toho už nevzpamatovalo. Věží zůstalo jen 14, ale zakonzervoval se díky tomu jeho starobylý stav ze 14. století, a teď patří ke klenotům toskánské architektury. Je v UNESCO od roku 1990. Jeho panorama s věžemi je nezaměnitelné a úžasné. A patří k místům, odkud neodcházíte s prázdnou. Když pomineme obligátní luxusní obchody, je tu centrum lokálních produktů – hlavně sýrů, uzenin, ale také vína. Lanýžové salsy koupíte všude, ale vína místních vinařů těžko. Sice se dárkové krabice špatně skládají do kufru, ale…

San Gimignano je také proslulé svou zmrzlinou, na jednom náměstí tu jsou hned dva obchody, kde prodávají „nejlepší zmrzlinu na světě“. Každá vyhrála ocenění v jiném roce, ale co na tom. Zkusit můžete ze spousty druhů a nečekaných příchutí, jako je „sýr a olivy“ nebo „kaštany a rozmarýn“.

Někde v centru prý existují i veřejná WC, ale ukazatele vás směřují stále dál a dál, za další roh pitoreskní uličky, cestou, která je sice malebná, ale bez konce. Podobné je to i s ukazateli na vyhlídkovou terasu, který prý také existuje, někde… Dobrou zprávou pro cestovatele ale je, že na parkovišti před vstupem do starého města je supermarket s otvíračkou až do večera.

První díl: Ferrara, Bologna
Druhý díl: Ravenna a San Leo
Třetí díl: San Marino, Rimini
Čtvrtý díl: Arezzo a Montecatini Terme
V šestém dílu vás pozveme do Pisy a Luccy.