V nakladatelství Noxi vyšel knižní debut českého autora Jana Menděla. Titul byl sepsán pro všechny, kteří se snaží žít duchovní život uprostřed hektického ruchu světského života. Kniha Cesta ven ze šíleného světa vznikla na přání mnoha čtenářů autorových článků a afirmací, které si za posledních více než pět let získaly na internetu velkou oblibu.

V naší soutěži vám nabízíme vyhrát jeden ze tří výtisků.

Soutěžit můžete do 31. března 2016.

Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství NOXI.

Anotace:

cesta-ven-ze-sileneho-svetaŽijeme ve světě, kde je stále těžší uchovat si psychické zdraví a vnitřní rovnováhu.

Mnoho lidí se proto začíná odklánět od hektického a materialistického životního stylu a snaží se vést alternativnější a duchovnější způsob života. Tento přechod ovšem není zdaleka jednoduchý, neboť ezoterika se za poslední roky stala velmi populární a lukrativní oblastí, která je plná často protichůdných směrů, rozporuplných názorů a scestných učení. Vyznat se v nich, neztratit se a najít si svou zlatou střední cestu není vůbec snadný úkol.

Jan Menděl (1983) se od svých 13 let intenzivně zabývá duchovními naukami. Ve svém volném čase se věnuje psaní, překladům a osobnímu poradenství. Více o něm naleznete na www.janmendel.com. V této knize předkládá své osobní poznatky, postřehy a závěry, které se pro čtenáře mohou stát hodnotným pomocníkem a průvodcem při hledání vlastní vnitřní pravdy a hlubšího smyslu života.

Nakladatel: Noxi, 224 str., 249 Kč.

Ukázka z knihy:

Náš svět

Za posledních několik desetiletí se život v naší společnosti neuvěřitelně změnil. Explozivní vývoj technologií se promítl do všech oblastí světského života, které díky tomu udělaly ohromné pokroky. Věda, medicína, strojírenství a jiné obory se nám mění před očima a lidstvo se oproti předchozím staletím posouvá nezvykle rychle. Společnost procitá nebývalým způsobem. Zatímco ještě před 100 lety žili lidé v kleštích nesmyslných společenských pravidel a zákonů, slavíme dnes svobodu, ve které jsou si muži a ženy rovni, kde sociální původ ztrácí jakýkoliv význam, kde se lidé mohou oblékat, jak chtějí, mohou hlásat do světa, co chtějí, muži a ženy mohou žít s partnery stejného pohlaví, uzavírat sňatky a adoptovat děti, barva kůže či etnický původ nemá téměř žádnou hodnotu nebo vliv. Lidé jsou si blíž. Během několika hodin se můžeme přesunout o tisíce kilometrů, jedním kliknutím se můžeme vidět a slyšet s kýmkoliv kdekoliv na světě. Všechny informace jsou nám dostupné, kdekoliv máme přístup k internetu, který je už téměř všude. Máme hojnost jídla, pití, věcí. Máme všeho mnohem více, než skutečně potřebujeme. Prostě máme všechno. Kdybychom se vrátili v čase o 200 let zpátky a někomu tohle vyprávěli, řekl by si určitě, pokud by nám vůbec uvěřil: „Páni, to musí být ale nádherná a šťastná společnost!“ A přesto naše společnost není vůbec nádherná, a šťastná už teprve ne. Ale proč? Proč…? Když jsme byli děti, vychovávala nás rodina a později také škola. Z toho, co jsme viděli a slyšeli, jsme pochopili, že musíme být hodní, že musíme poslouchat, že se musíme dobře učit. Věděli jsme, že jednou budeme také velcí, budeme chodit do práce, oženíme se nebo vdáme, budeme mít děti a pak budeme staří a jednoho dne zemřeme. Některým dětem bylo řečeno, že půjdou do nebíčka, jiným bylo vysvětleno, že po smrti už nic není, konec, tma. Když jsme chodili na hřbitov, ukazovali nám dospělí: „Tady leží dědeček.“ Pro většinu dětí to byla děsivá představa, ale časem jsme si na ni všichni zvykli a začali ji brát jako normální. Smysl života nám nikdo nenabídl ani nevysvětlil, i když se všichni tvářili, že životu rozumí mnohem lépe než my, „protože my jsme ještě moc malí“. Pochopili jsme, že je super, když se můžeme na něco těšit, dělalo nám to radost, a tak se dětství stalo šňůrou šťastných bodů a v prostoru mezi nimi jsme přežívali svůj nudný šedivý školní život tím, že jsme se těšili na další bod, který byl někdy dál a někdy blíž. Sem tam se však stalo, že žádný nebyl v dohlednu. Pak se naše dětská duše zasmušila a otupěle plnila svoje povinnosti v naději, že se zase nějaký ten světlý bod objeví. Postupně jsme rostli a začali chápat, jak funguje svět. Z příkladů kolem sebe jsme uvěřili tomu, že má-li se člověk cítit šťastný, musí být úspěšný. Chtěli jsme mít dobré známky a být chválení, chtěli jsme být krásní a žádaní, chtěli jsme být v něčem dobří a uznávaní. Chtěli jsme mít hodně peněz a být bohatí. Peníze hrály ve většině rodin jednu z nejdůležitějších rolí. Všude kolem sebe jsme jasně viděli, že kdo je má, má se lépe, a kdo je nemá, má se hůř. Proto si většina z nás už ve velmi raném mládí přála peníze. To ovlivnilo nemalou řadu dětských myslí a směr jejich prvních kroků v dospělém životě. Ve chvíli, kdy jsme opouštěli školy a chystali se na vstup do světa pracujících, byla podstatná část našich cílů, snů a tužeb silně ovlivněna penězi, ať už přímo nebo nepřímo. Také vztahy formovaly od prvních školních lavic naše představy o životě. Už jako malé děti jsme pochopili, že hezké holky si vybíraly hezké kluky, a naopak. S těmi tlustými a ošklivými nikdo nechtěl „chodit“. Naštěstí se kamarádství těmito kritérii téměř neřídilo, a tak mnoho z nás už tehdy pochopilo, že přátelství je jistější a dostupnější než to, s někým „chodit“.

Soutěžní formulář.

Odesláním formuláře soutěže souhlasíte s pravidly.

Nezapomeňte sledovat náš Facebook a nenechte si ujít žádnou soutěž nebo zajímavý článek a podělte se o ně s přáteli.

Soutěž již skončila.

Správná odpověď: Pro duši

Výherci: Jana Monsportová, Pavel Venera, Petr Műller

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: