Na výletě za krásami jižní Moravy, plné nejrůznějších, obvykle žlutých zámků, končících na –ice, jsme první zastávku udělali v městě Třebíči. Třebíč je díky své židovské čtvrti se hřbitovem a bazilice zapsaný na seznam Světového dědictví UNESCO už od roku 2003.

Zámek Třebíč

Parkoviště je hezky na kopci, kousek od kláštera. Neboli zámku, alias muzea. Ať už řeknete cokoli, myslíte tím jeden a ten samý dům. Původně to byl benediktinský klášter, založený někdy kolem 1101. Pak z něj přebudovaly Valdštejnský zámek, proto má jeho typicky zámecké nádvoří krásná sgrafita. Ale dnes je v budově Východočeské muzeum s několika expozicemi. Nejoblíbenější jsou komentované prohlídky Baziliky sv. Prokopa, jejíž jedinečný románský styl je typický pro Francii, ale v Čechách patří k unikátům. K bazilice patří i bylinková zahrada, obnovená v roce 2008, o kterou se starají místní žáci – a z jejíž terasy je krásný výhled na město a protékající řeku Jihlavu.

Stačí sejít kopec a jste v Židovském městě, druhém největším zachovalém ghettu (po Izraeli). Jeho sevřené uličky, malé domky a půvabná atmosféra na vás dýchnou historií. Rozpadající se průchody hned vedle renovovaných miniaturních penzionků nebo kavárniček připomínají, že jejich majitelé už se z koncentračních táborů nevrátili a o majetek se nikdo nepřihlásil. Z původních obyvatel se po válce vrátilo sotva devět, poslední pamětnice předválečné čtvrti zemřela v roce 2020. Ale zájem o místní historii nezemřel, můžete mít komentovanou prohlídku synagog, ale spoustu informací jsme překvapivě získali od mladíka, který v ghettu koupil a přestavuje domek a o okolní dějiny se aktivně zajímá.

Židovský hřbitov je v kopci nad městem, výšlap se dá zvládnout údajně i bez kyslíkové masky.

Jaroměřice nad Rokytnou

Další zastávkou byl zámek Jaroměřice nad Rokytnou. Tedy ještě před zámkem byt básníka Otokara Březiny, především určený pro literární fajnšmekry, kteří ocení vitríny s artefakty z jeho života. Březina žil v Jaroměřicích až do své smrti, učil v místní škole a kantořinu z duše nesnášel. Spolek přátel O. B. mu v nenápadném domečku zřídil památku k jeho poctě.

Brzy jsme však vyměnili úzké místnosti v bytě nad bývalou pekárnou za ozdobné sály barokního zámku. Původně byl renesanční, ale jeho tehdejší majitel se shlédl ve francouzských Versailles a chtěl mít doma taky takové – proto se Jaroměřicím říká „Moravské Versailles“. Bohatě načančané interiéry jsou plné obrazů, fresek atp. a přes skřípání původních parket možná i uslyšíte erudovaný výklad, komu co patřilo. Za zmínku určitě stojí krásné francouzské zahrady nebo ve vedru chladivá sala terrena s umělou jeskyní. Vedlejší chrám sv. Markéty získal dotace a opravuje se, pod lešením je ale jisté, že se budou muset turistické pohledy přefotit. Na všech je totiž chrám červeno-bílý, kdežto nyní po renovaci bude barevně ladit se zámkem v žluto-bílé. Na nádvoří je připravené pódium pro tradiční letní hudební festival Petera Dvorského. Tedy pro takové, kteří zůstávají a nejedou hned jinam…

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: