Libor Stach: Divadlo k životu potřebuji

Před dvěma lety absolvoval divadelní fakultu brněnské JAMU. Od té doby přijal angažmá už ve druhém divadle, z Chebu se přesunul do Mladé Boleslavi. Herec Libor Stach promluvil v rozhovoru o své práci, snech i zájmech.

Kdy ses rozhodl, že budeš hercem? Co tě přivedlo na tuto cestu?

Rozhodl jsem se už v útlém dětství. Mamka mě už odmalička vodila neustále do divadla a já tomu úplně propadl. Dokonce tak, že jsem věřil, že to, co vidím na jevišti, je skutečně pravda. To je asi normální, v dětském věku. Já ale zašel tak daleko, že po zhlédnutí Pošťácké pohádky v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích jsem své první lásce ze školky taky posílal milostný dopis bez adresy a věřil, že se najde pošťák, který jí ho donese.

Pak to tak nějak přirozeně vyplynulo, začal jsem chodit na dramaťák, a od té doby jsem věděl, že to chci dělat.

Hned ze školy jsi odešel do Západočeského divadla v Chebu. Čím tě zaujala scéna na úplně jiném konci republiky, než odkud pocházíš?

Zaujala mě především tím, že mi nabídli angažmá. (smích) Netoužil jsem jít po škole do Prahy, protože jsem věřil, že na oblasti dostane člověk daleko víc příležitostí a možností se vyhrát. Navíc jsem opravdu chtěl jít do angažmá, byl jsem v tomhle tradicionalista. Slyšel jsem, že v Chebu se dělá dobré divadlo, takže jsem neváhal.

V lednu letošního roku jsi z Chebu přešel do Mladé Boleslavi. Co tě přilákalo sem?

S Boleslaví jsem koketoval už na škole, tehdy to ale nevyšlo. Boleslavské divadlo mi bylo něčím sympatické, hlavně lidmi, kteří ho tvoří. Sice jsem od nich moc inscenací neviděl, ale znal jsem je a věděl, že mi tam mohlo být dobře. Líbilo se mi, jak o divadle přemýšlí. Nakonec přišla nabídka na angažmá nečekaně, v půlce sezóny. A po domluvě se Zdeňkem Bartošem, uměleckým šéfem v Chebu, který mi vyšel vstříc, jsem nakonec změnil svou divadelní domovinu.

V Městském divadle v Mladé Boleslavi jsi přebíral několik rolí po odcházejícím kolegovi. Je těžší skočit do již nazkoušené inscenace, než být od začátku u jejího zrodu?

V něčem ano. Sice jsem přebíral věci, které nejsou úplně těžké, ale legrace to rozhodně nebyla. Koukáš na záznam inscenace, nechceš to zkopírovat, ale udělat po svém. Na druhou stranu zase víš, že kolegové jsou už na něco zvyklí, mají to nějak nazkoušené. A zpočátku je člověk rád, když vůbec dokáže uhrát situaci a zorientovat se. Nějaký osobnější vklad může přijít až v dalším levelu. Nikdy ale žádnou z převzatých inscenací člověk nemůže považovat za svou, pořád je to pro mě záskok.

V jakých rolích tě již v Mladé Boleslavi mohli diváci vidět?

Mohli mě vidět ve dvou rolích, které jsou moje, a sice jako Milo Tindla v komorním dramatu Slídil od Anthonyho Shaffera a v drobné roli Druckera v retro komedii S nebožtíkem v patách od Aleca Doplela. Pak jsem po Vaškovi Šandovi přebral Úplné zatmění, Cyrano z Bergeracu a v Baladě pro banditu.

Jinak na Slídila srdečně zvu, protože si myslím, že je to povedená inscenace, herecky poctivá a navíc to byla hezká spolupráce s režisérem Jiřím Bábkem a kolegou Martinem Hrubým. A taková práce je vždy na výsledku cítit.

Měl jsi někdy touhu a příležitost mimo hraní také režírovat?

Ano, měl a mám. Zajímá mě divadelní práce i z druhé strany. Vloni na podzim jsem s dramaturgyní Kateřinou Suchanovou uvedl v život jeden takový site-specific projekt v Českých Budějovicích. Jmenovalo se to Paměť jednoho domu a rozžívali jsme při něm jeden dům asi z 15. století. V tom jsem jak hrál, tak jsem pomáhal s režií, respektive jsem tam působil něco jako dramaturg a pak jsem režijně stavěl nějaké situace. A teď na podzim budu režírovat u nás v divadle na malou scénu Vyrypajevův text Iluze jako scénické čtení, na což se moc těším a srdečně zvu.

Co tě při práci i v životě inspiruje?

Ve volném čase si rád zajdu do přírody a nechávám se jí inspirovat. Mimoto rád pozoruju lidi a hledám v nich různé vlastnosti a charaktery. Když studuji nějakou konkrétní roli, inspiruji se třeba filmy a dalšími materiály. Hodně taky poslouchám hudbu, ideálně vážnou hudbu, šansony, věci založené na textu. Pak si hledám vhodnou hudbu pro různé situace, nebo fotky, výtvarná díla. Ale obecně mě inspiruje spoustu věcí, jsem trochu taková houba, rád nasávám všemožné vjemy. A v poslední době se celkem dost inspiruji vlastním životem, protože to začíná být pěkná jízda..

Divadelní prázdniny jsou za námi, ale trochu se k nim vrátím. Snažíš se během nich zcela zapomenout na divadlo, nebo se již musíš připravovat na novou sezónu?

Sice se snažím na divadlo zapomenout, ale prostě to nejde. Divadlo k životu potřebuji, a když to člověk dělá deset měsíců z roku, tak to nejde jen tak vypnout. A když tedy sám nepracuji, jezdím se dívat na různé letní věci, čtu a koukám na filmy, o nichž si myslím, že by mi mohly v další práci pomoct.

Co tě baví, když máš čas jen pro sebe?

Baví mě trávit čas s přáteli, u kávy, vína, povídat si. Hodně rád vyrážím do přírody, zase bych chtěl začít sportovat, protože jsem to s přechodem do Prahy trochu flákal. Často taky potřebuju najít sám sebe, vystoupit ze všech rolí a být jen sám sebou. K tomu mi dost pomáhá samota.

A pak mám taky jednu zálibu, která bude asi vypadat divně, ale strašně rád vyrábím doma nepořádek a pak ho uklízím. Třeba v generálkovém týdnu je to pro mě doslova terapie. Uklidňuje mě to. Čistím během toho nejen koberec, ale i hlavu.

A nyní oblíbená otázka. Máš nějakou roli, postavu, hru, které by ses chtěl zhostit?

Mám, ale už to radši neříkám. Je asi pět her, ve kterých bych chtěl hrát, ale stalo se mi v Martě (pozn. red.: studentské divadlo JAMU), že jsme tři věci z oněch pěti dělali a já jsem tam vždycky hrál tu jednu jedinou postavu, kterou jsem nikdy hrát nechtěl. Teď ale přijímám role, které přijdou a užívám si je. Ale co mě tedy hodně láká, je vyzkoušet si nějakou postavu autisty. Ti lidi mě fascinují.

Na závěr budu trochu vyzvídat… Co tě čeká v nadcházející sezóně a v jakých rolích se na tebe mohou diváci těšit?

Čekají mě krásné věci. V Mladé Boleslavi právě zkoušíme s Pavlem Khekem Krále Leara, kde budu hrát Edgara. Krásný a pekelně těžký úkol. Následně budu režijně připravovat již výše zmiňovanou Iluzi od Ivana Vyrypajeva. A těsně před Vánocemi bych měl začít s Petrem Mikeskou zkoušet Krás(k)u na scéně. Na to se moc těším, protože jsem s Petrem, coby režisérem, regulérní inscenaci ještě nedělal. Na konci sezóny budu u nás v divadle zkoušet s Patrikem Lančaričem Garderobiéra. Jinak mě čeká i práce televizní, ale o tom třeba někdy někde jinde.

Děkuji za rozhovor a přeji hezkou sezónu.

Medailonek

Libor Stach se narodil v roce 1991, pochází z Českých Budějovic. Vystudoval obchodní akademii a následně divadelní fakultu JAMU. Absolvoval v roce 2014 trojrolí v dramatizaci románu Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Během studia odjel na semestrální stáž na VŠMU v Bratislavě. V letech 2014-2015 byl v angažmá v Západočeském divadle v Chebu. Od ledna 2016 je v angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav. Libor Stach je svobodný a žije v Praze.