Román z pokoje 128 od Cathy Bonidanové: Romány v dopisech jsou úplně nejlepší

Posílání skutečných dopisů už je sice vymírající koníček, co zavání nostalgií, ale číst si o něm je zas potěšením pro duši.

Anne-Lise najde v bretaňském hotýlku zapomenutý rukopis. Když napíše jejímu autorovi, zjistí, že papíry ztratil před 30 lety někdy úplně jinde. Lisa se rozhodne zjistit, jak se do pokoje 128 kniha dostala, i kdo dokončil po autorovi druhou, nedopsanou polovinu. A tak si píše nejen se Sylvestrem, autorem starého rukopisu, ale rozšiřuje okruh svých dopisovatelů o další lidi, kteří s knihou přišli do kontaktu. Vypadá to, že román si jako štafetu předávali čtenáři různě po Evropě, a to pátrání a objevování je opravdu fascinující. S každou další stránkou přináší nové příběhy a nečekané zákruty.

Román v dopisech ve čtenářích vyvolává dojem, že čte skutečnou soukromou korespondenci. Má tu moc přesvědčit je, že se tajnými dvířky dostávají do duše pisatelů, kteří rozhodně neměli v úmyslu, aby jejich dopisy četl ještě někdo další.

I když se dozvídáte vždy jen kousek, právě to domýšlení si všeho, co zůstalo nenapsáno a odehrávalo se mimo listy dopisu, podněcuje fantazii. Jen co si na neobvyklou formu příběhu zvyknete, těšíte se na každou další kapitolu, protože oplývá nepředvídatelností a kouzlem náhod.

Román z pokoje 128 je poklidný příběh o lidech, kteří milují dobrou literaturu, rádi píší dopisy a kvůli dobré záhadě neváhají podnikat nečekaná dobrodružství. Díky pátrání se odhalují stará rodinná tajemství, hojí se hluboké rány, navazují nová přátelství. Po dočtení máte chuť sednout ke stolu a napsat dávným přátelům a doufat, že stará adresa ještě platí…

Originál: Chambre 128, 2019, překlad: Hana Davidová, vydal: Metafora, 2020, 246 stran