Procedurální detektivka Pod haldou ukazuje ostravskou kriminálku jako místo plné profíků

Podnikám další pokus pochopit čtenářskou oblibu policejních procedurálek, co se jim na tom tolik líbí? Titul Pod haldou od Vladimíra Zlého pod drobnohledem.

Máme tu partu ostravské kriminálky, z nichž každý dělá, co umí. Plus jednu vraždu a lidi okolo – pozůstalé, známé, přátele a kolegy z práce… Prosívání jejich alibi, jejich lží a polopravd je piplavá práce, ale postupně se skládačka vyjasňuje.

Obětí je mladá žena, kterou najdou pod jednou z ostravských hald. Byla úspěšná ve své práci, žila si život podle svých představ, žádné závazky, žádné slitování. Kriminálka, forenzní, soudní a bůhví jaké ještě odbory rozeberou její život na atomy. Ale když někdo lže, nemají jak se to dozvědět, čtení myšlenek bohužel ještě není součástí vyšetřování.

Součástí příběhu je určitá zvědavost, kde je tedy vlastně pravda. Ale jinak opravdu nechápu, v čem tkví ta obliba. Chybí mi tu nějaký hlubší ponor do života kriminalistů. Nebo psychologie aspoň někoho zajímavého. Všechno to jen pluje po povrchu, aby ukázalo, jak pracují orgány činné v trestním řízení. Jak někdy stačí k vyřešení náhoda, jak někdy naopak pátrání prodlouží něčí chyba. Lidský faktor. Prostě jde o práci, která ale není jako každá druhá. Na tuhle musíte mít žaludek, nervy, psychickou průpravu i hroší kůži, prostě mít to v hlavě srovnané.

Možná právě o tom to je – čtenáři jsou rádi, že takhle pracovat nemusí, že jim stačí jen tuhle nevděčnou práci sledovat v knize, doufat, že aspoň tady právo zvítězí…

Vydal: Argo, 2025, 206 stran