Sloupkař a fejetonista Dave Barry se za pomoci své fenky Lucy snaží naučit užívat si života a nedělat si starosti.

Zní to velmi filozoficky a moudře, což je ale víceméně špatný předpoklad – u člověka, který si dokáže dělat srandu z čehokoli, nemůžete čekat vážné rady. Tahle knížka je tak spíš souborem humorných zamyšlení o tom, jak je jeho jednoduchý pes vlastně šťastný, protože se o nic nestará, přistupuje ke všemu pozitivně a očekává vždy to nejlepší. Proč by to neměl zkusit i Dave?

A tak se tu dozvídáme, jak je u Barryho sloupků zvykem, dost soukromé věci ze života jeho rodiny, jeho neveselé úvahy, jak je stárnutí na prd, i veselé historky, které tropil a zažívat dřív, než začal přemýšlet o tom, jak je starý, a stal se z něj uzavřený bručoun.

Ale Dave se snaží se zlepšit. Ví, že by měl být víc v kontaktu se starými kamarády, neměl by se rozčilovat nad blbcema všude kolem, a určitě by se měl zbavit všech zbytečných krámů, které ho stejně nijak neobohatí – hlavně čočky. Tak o tom všem napíše do téhle knížky.

Můj oblíbený sloupkař nezklamal – i když nesnáší příručky o sebezdokonalování, nakonec sám jednu napsal, ale je typicky jeho – plná nekorektního humoru, nadsázky a odzbrojující upřímnosti.

Originál: Lessons from Lucy, 2018, překlad: Jakub Futera, vydalo Nakladatelství Jota, 2019, 191 stran

Share Button

Čtěte také: