Kosti, pasti, slepice: Vítejte v klasickém fantasy světě, plném nejrůznějších bytostí, magie a dobrodružství

V tomhle světě Jefferyho Russella žijí trpaslíci hezky v horách, to by se Tolkienovi líbilo. Ale je tu ještě speciální „komando“ které dovedlo typické trpasličí schopnosti orientovat se v jeskyních k dokonalosti. Tahle jednotka se nechává najímat na hledání kouzelných artefaktů (a vykrádání kobek), což je i nynější případ. Omylem je k nim přidělen i městský strážný Durham, sirotek a věčný smolař…

Ten se nestačí divit, a my spolu s ním. Představují se nám trpaslíci v karavaně, výrazní, charismatičtí, neurčitého počtu a pohlaví. (Kdyby vzadu nebyl rozpis týmů, doteď bych netušila, kolik se jich tady vůbec míhá.) A také všelijakého nářečí, chutí a specializací. Čekejte nečekané – a bavte se.

Tohle trpasličí dobrodružství je naprosto a mile praštěné, asi jako jsou praštění všichni ti trpaslíci. Ale jakmile se dostanou dolů do podzemí, všechno to do sebe zapadne – ty hromady krámů, co sebou tahají, úzkoprofilové specializace jednotlivých perzón, jsou to fakticky profíci na rabování hrobek a věcí s tím souvisejících, a my tak uvidíme magický svět trochu z jiného úhlu pohledu. Z pohledu trpaslíků od fochu…

Sečtělí čtenáři tuší inspiraci Pratchettem, ostatní může lehce napadnout srovnání aspoň s Tučňáky z Madagaskaru – taky se snaha o velitelské vedení jednotky setkává s nečekanými nástrahami, hrůza střídá roztomilost, průběh zavání totální katastrofou, aby se vše zvrtlo v neskonalou srandu.

Báječně pohodový příběh, kde se dozvíte překvapivé využití slepic v hrobkách, pozvedá skvělý překlad – který si poradil nejen s fantasy novotvary, ale i s náročným uměním slovního humoru. Parádní ilustrace na obálce, kterou nám originál může jen závidět, pak napomáhá představit si, jak asi vypadá základní průzkumný tým, když zrovna nevečeří pečené krtky…

Originál: The Dungeoneers, 2015, překlad: Jiří Matyskiewicz, ilustrace obálky: Jiří Kůs, vydal: Mystery Press, 2024, 262 stran