Klasická převleková komedie Wiliama Shakespeara znovu ožívá v Královských zahradách Pražského hradu…

Bláznivý propletenec s dvojčaty je všeobecně znám – dvojčata Sebastian a Viola ztroskotají, každý si o tom druhém myslí, že je mrtvý. Viola se v převleku za mladíka vydává do služeb hraběte Orsina, který ji pošle namlouvat krásnou Olivii. Ta ale nechce hraběte, ke vší smůle se zamiluje do „Cesaria“ s falešným knírkem. „Cesaio“ alias Viola se zas zamiluje do hraběte. Až když do města konečně dorazí Sebastian, celá situace se rozsekne.

Kredit fotografie: Josef Carda a Nela Boudová, Večer tříkrálový
Kredit fotografie: Josef Carda a Nela Boudová, Večer tříkrálový 2016, zdroj: © AGENTURA SCHOK, foto: Viktor Kronbauer

Tomáš Měcháček hraje Orsina tak nabubřelého, že se až podivíte, jak se do něj mohl zamilovat někdo tak normální, jako je Viola. Hlavní ženské herečky (Monika Timková, Kamila Trnková) hrají krásně typické shakespearovské hrdinky (a když se nesoustředíte, klidně můžete mít pocit, že je na jeviště stále přeobsazená Marie Doležalová, podobnost s Trnkovou je až zarážející). Ale co jim je to platné, když veškerou pozornost na sebe strhly vedlejší postavy.

Nela Boudová září coby komorná Marie, Milan Štaindler jako strýc Tobiáš řádí jak Černá ruka a Josef Carda jako rytíř Třasořitka – k tomu není co dodat. Tahle intrikánská trojka na sebe strhla celou hru, jejich scény byly vtipné a proslovy jiskrné. Jak papírově pak proti nim působily plamenné řeči o lásce z úst hraběte nebo zmatené Olivie…

Coby správce Malvolio byl Martin Pechlát dokonalý, jeho proměna z důstojného pána v mektající trosku znovu divákům připomene, že není nic, co by dobrý herec nezahrál. Dvůr hraběte z levé strany jeviště i sídlo Olivie zprava propojuje postava moudrého blázna v podání Petra Stacha. Blázen je paradoxně v celém tom mumraji nejnormálnější figurou, a také jednou z nejsympatičtější – v závěru máte pocit, že snad byl v každém obraze a že to byla postava hlavní…

Scéna se v mžiku proměnila z parníku na dům, z mola v přístavu ve vězeňskou kobku. I světlé námořnické oblečení většiny postav dodalo divákům iluzi, že všude kolem je moře (ve kterém se ztrácejí dvojčata).

Nakonec vše dobře dopadlo, jak u komedií má, a diváci se usmívají nejen happy endu, ale i jisté vlastní spolupráci – právě totiž spiklenecky přistoupili na naprosto absurdní věc: totiž že krásná Monika Timková je „zrcadlovým odrazem“ a identickým dvojčetem Sebastiana, tedy Ondřeje Rychlého, který… má výrazné rysy. Tvrdit, že jsou jako vejce vejci, to může projít jedině Shakespearovi…

Překlad: Martin Hilský
Režie: Jana Kališová
Dramaturgie: Olga Šubrtová
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Daniel Šubrt

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: