Pražská tradice: Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka

Kolegyně Malou vánoční povídku velmi miluje, prý ji viděla 11x. Přes Vánoce je obvykle těžce vyprodaná, ale kvůli covidovým rušením a přesunům se zničehonic vyskytl přidaný březnový termín. Ideální příležitost zjistit, jestli hra opravdu stojí za to.

V anotaci stálo cosi o nostalgickém vzpomínání na 60. léta, což dost míjí mou generaci. Proto mě velmi zarazil vysoký počet prcků v hledišti, takových, co potřebují podsedák, aby vůbec něco viděli. (A evidentně ještě existuje Klub mladých diváků, podle dvou tříd klátivých deváťáků.) Představení totiž zřejmě není pouze pro pamětníky, ale také pro děti.

Hlavním hrdinou je pětiletý Pavlík, který jde s tatínkem koupit vánoční stromek, ale cestou se ztratí a zažívá různá dobrodružství – jaká se stávají malých důvěřivým dětem s velkou fantazií. Vezmou ho mezi sebe čerti, s lampářem rozsvěcí plynové lampy, u pošťáka si dá čaj, soudruzi policajti z něj zkusí dostat adresu.

Hra vychází z povídky od Ludvíka Aškenazyho, kterou napsal v 50. letech. Režisér Jan Borna hru kapku posunul, ale nechal v ní tu dětskou upřímnost a hravost, a taky snovou atmosféru vánoční Prahy. Přidal k tomu spoustu nápadů, které na papíře možná působí divně (loutky, stínohra, promítání starého filmu i koleda hraná na ocelové trubky), ale coby součást téhle hry skvěle zapadnou. Představení je navíc z těch, kde každý z herců hraje na nějaký nástroj a zpívá, a i když jsou písně dobové, díky rádiu Blaník skoro všechny znají i mladší ročníky a v novém svěžím podání jsou snad i lepší než originál.

Skvělé nápady, vtipy pro děti i jejich rodiče, perfektně zakomponované písničky… Hra se hraje už přes 20 let, sbírá ocenění, kde to jde. Ansámbl stárne, ale hraje s vervou dál. A těší a baví další a další diváky. (Lehce připomíná Tajný deník Adriana Molea a tu jeho praštěnou poetiku, kdy dospělý herec hraje malého kluka tak dobře, že na tu hru přistoupíte. Navíc Neckář v podání Pavla Tesaře opravdu nemá chybu…).

Teď už se nedivím, že se představení stalo pro mnohé Pražáky vánoční tradicí, že na něj chodí pravidelně a doporučují ho na všechny strany. Sedí na něj všechny ty přívlastky z recenzí: okouzlující, nostalgické i dětsky naivní. Takže – Vánoce jsou už za devět měsíců, je načase zazpívat si Purpuru…

Účinkují: Pavel Tesař, Jan Vondráček, Peter Varga, Čeněk Koliáš, Martin Veliký, Martin Matejka, Magdalena Zimová, Ivana Lokajová, Milan Potoček, Kateřina Jirčíková, Pavel Lipták, Jiří Nedbal
Dramatizace Jan Borna, režie Jan Borna, scéna Marek Zákostelecký, kostýmy Zuzana Krejzková Hudební úprava a nastudování Milan Potoček, Jan Vondráček
1:45 hod. včetně pauzy
Premiéra 26. 2. 2000
Vhodné pro děti od 5 do 105 let