Podplukovník ve výslužbě Pavel Černý je českým policejním instruktorem, který již dlouhá léta působí v řadě exotických zemí. Zde se snažil se svými kolegy předat zkušenosti ohledně zákroků proti ozbrojeným zločincům, ať už jde o jednotlivce nebo o militantní radikály a gangy. Adepty kurzů byli převážně tamější policejní instruktoři, kteří pak měli nově nabyté vědomosti předat dále a pomoci tak své (často kriminalitou těžce zkroušené) zemi.

Někdy během jedné z misí ho napadlo sepsat své zážitky v podobě knihy. S publikováním už zkušenosti rozhodně měl – již dříve publikoval v časopise Policista, mimo jiné je autorem dvou dílů Manuálu obrané střelby. Jak se materiál z jeho instruktorských cest hromadil, rodila se i tato kniha. Název dostala během mise v Kongu, když tamějším černochům – jeho „žákům“ – autor přeložil své jméno, ti se začali smát a říkali „ty jsi Černý – my jsme černí“.

Knihu poprvé představil čtenářům loni v listopadu na besedě spojené s autogramiádou v knihkupectví Dobrovský v pražském obchodním centru Černý (jak jinak) most. Celá akce se těšila poměrně velkému zájmu čtenářů. Pavel Černý přinesl na besedu také ukázat několik suvenýrů z různých misí, o kterých je v knize podrobnější zmínka.

Kniha je rozdělena do kapitol podle země, ve které daná mise proběhla. Každá kapitola by se pak ještě dala rozdělit do dvou částí. Jedna pojednává o politické a společenské situaci v zemi, současných bezpečnostních rizicích, klimatu a nedávné historii. Druhá zase o samotných adeptech kurzu, muniční výbavě, jejich postojích k výcviku, potřebách atd. Některé země navštívíme vícekrát. Podíváme se do Afganistánu, Konga, Indie, Mexika, Číny, Gruzie, Vietnamu, Ghany, Egypta a Kuvajtu.

Autor čtenářům popisuje klady i zápory té či oné země a nevyhýbá se žádným negativům. Bez obalu popisuje například mnohdy pro našince poměrně odporné jídlo, nevábné hotely, bídu a těžký život, ale i často poněkud méně motivované (slušně řečeno) absolventy kurzu. Na druhou stranu ale neváhá vyzdvihnout i klady a popsat čtenářům, co ho příjemně překvapilo. Není mu zatěžko u jedněch absolventů výcviku vyzdvihnout jejich morálku a snahu hned od počátku, u těch méně pilných je přeci jen nakonec pochválit. Vždy ale věcně seznamuje čtenáře s tím, s čím musí bezpečnostní složky ve své zemi bojovat a jakým nebezpečím čelí. To všechno navíc ještě často v  klimatických podmínkách, které jsou pro našince téměř vražedné – ve velkých vedrech a vysoké vlhkosti vzduchu. Přesto to nezdávají a nepodléhají ani apatii, ani korupci.

Nečekejte podrobný popis policejních zákroků a práce protiteroristických zásahovek. Tohle rozhodně není žádná příručka sebeobrany. Na druhou stranu fandové střelných zbraní se mohou dozvědět, jaké zbraně a jaké ráže policie a různé speciální jednotky v té které zemi používají. Kniha je bohatě doplněná fotografiemi.

Policejní instruktor ve své knize (možná pro někoho celkem překvapivě) věcně, výstižně a bez zbytečných oklik charakterizuje stát, který navštívil. Ti, co se o konkrétní zemi nikdy nijak blíže nezajímali, tak budou možná leckdy překvapeni. Myslíte si, že je Mexiko jen pohodovou exotickou zemí plnou krásných pláží a starých mayských památek? Možná se budete divit… Považujete Čínu za zemi třetího světa, zaplavenou jejich vlastními nekvalitními výrobky? Kdeže, zapomeňte… Takto by se dalo pokračovat skoro v každé zemi.

Rozhodně nesmím zapomenout na to nejpozitivnější z každé kapitoly a vlastně i z celé knihy. Autor se se svými kolegy rozhodně do žádné země nevnutil. Naopak, česká strana byla tamějšími protějšky o zorganizování policejního výcviku podle posledních světových trendů požádána. Adepti a mnohdy i jejich nadřízení byli často velmi horliví dozvědět se něco nového, co by jim mohlo pomoci v boji s kriminalitou, nebo dokonce zachránit život či zdraví. Ocenili nejen znalosti a dovednosti našich instruktorů, ale i naší výzbroj. V některých zemích sice panovala na začátku (většinou několikadenních, ale i několikatýdenních) kurzů zpočátku neochota nebo dokonce nedůvěra, nicméně na konci byli jak adepti, tak důstojníci spokojení a rozloučení včetně předání certifikátů bylo pojaté nejen ve vší vážnosti, ale bylo i leckdy dojemné. Mnoho zemí sem totiž vyslalo své „experty“ již dříve, ale ti dost často jen tahali ze svých svěřenců peníze a nic je – na rozdíl od „našich“, z malé země kdesi v Evropě – nenaučili. Opět tedy můžeme být na „zlaté české ručičky“ hrdí.

Pokud bych měl knize něco vytknout, tak snad jen občas poněkud zvláštní pořádek slov ve větě. Leckdy jsou slova podivně přehozená, takže jsem se na takové větě „zasekl“ a musel si ji přečíst dvakrát. Ideálním příkladem je věta na straně 236: „Ale ne jako již jsme minule zde měli šanci navštívit – tentokrát na její druhou, méně navštěvovanou a nejvyšší vůbec část.“ Chápu, že to může být autorův běžný způsob vyjadřování, ale nějaký redakční zásah, co se týče slovosledu, by v tomto případě nebyl od věci. Jednotlivé země autorovy působnosti jsou v knize řazené chronologicky, tak jak je postupně navštěvoval. Možná bych se přikláněl k seskupení kapitol podle zemí. Například do Číny se vracíme ještě třikrát, ale většina čtenářů kromě zmínky typu „vrátili jsme se sem po dvou letech“ stejně žádný rozdíl nepozná. Kapitola o čtvrté návštěvě tím pádem už trochu vyznívá jako „nastavovaná kaše“, což je škoda. Kniha je bohatě doplněna „poznámkami pod čarou“, ale ty jsou seřazeny až na konci knihy. Možná by bylo lepší umístit je do zápatí, aby čtenář nemusel pokaždé listovat v posledních stránkách. Tohle všechno jsou však drobnosti v porovnání s tím, jak je kniha zajímavá.

Kniha Černý mezi černými: a jiné kapitoly z instruktorských cest, jak zní její celý název, je určena především těm, co se alespoň trochu zajímají o policejní a zásahové jednotky, jejich práci a zbraně, a zároveň mají rádi trochu nevšední cestopisy a informace, které se v turistických průvodcích nenajdou. Pojaté stručně a jednoduše, přesto poutavě, hovorovým jazykem a tím pádem srozumitelné všem vrstvám čtenářů. Díky této knize můžeme být opět pyšní na české dovednosti a um, tentokrát našich policejních instruktorů. V době, kdy u nás stále ještě policie a armáda nemá tu vážnost a respekt, které by si zasloužily, to rozhodně není k zahození a jsem toho názoru, že by takových knih mělo být více.

Vydavatel: Mladá fronta a.s. (2019), 300 stran

Share Button