Jitrocel je v našich končinách velmi dobře známou a využívanou bylinkou. Má velmi široké využití: od kašle, přes podporu trávení, až po vředy.

Říká se mu babyka, hojínek, myší ocas, psí uši, ale také ranocel nebo celníček. Řeč je vždy o bylince, které je všude okolo plno. Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) je rostlinkou, která se objevuje na loukách, cestách. Naši předkové ho hodně používali na neduhy nejrůznějšího druhu. Z vytrvalé plevelné byliny se využívají listy.

Účinné látky

Jitrocel obsahuje iridoidglykosidy, fenyletanoidy, flafonoidy, třísloviny, z minerálních látek je to hlavně draslík, a pak zinek. V rostlince nechybí ani protizánětlivé a antibakteriální složky.

Využití jitrocele pro zdraví

V tradičním léčitelství se jitrocel využívá na suchý a dráždivý kašel, dále také při zánětech ústní sliznice, k vyplachování a kloktání. Uplatní se i na záněty na kůži. Jitrocel pomůže i k ošetření poštípání od hmyzu. Zajímavé je, že homeopatie sází spíše na jitrocel větší. Konkrétně na záněty středního ucha a léčení rány po vytržení zubu. Z jitrocele se dá připravit čaj: vrchovatá čajová lžička na čtvrt litru vody se spaří a nechá krátce vyluhovat. Na kašel se vyrábí jitrocelový sirup. Pro obklad je třeba jitrocel rozdrtit třeba v hmoždíři a přiložit na požadované místo.

Jitrocel pro zdraví:

• kašel, bronchitida, astma,
• čištění krve, bércové vředy, žilní nedostatečnost,
• při poštípání hmyzem,
• na menší ranky a špatně se hojící rány,
• žlučníkové kameny

Pěstování, sběr a sklízení jitrocele

Listy jitrocele můžete trhat od června do srpna, před tím, než se objeví květy. Listy by měly být suché. Bylinka se suší na slunci v menších vrstvách, případně při teplotě do 40 °C. Pozor, aby se nezapařily. Snadno se zapařuje a listy pak tmavnou. Sytě zelené až nahnědlé usušené listy se uchovávají v suchu v nádobě, která je dobře uzavřená.

Zdroj:
Léčivé rostliny, Ottovo nakladatelství 2010
Maria Treben, Zdraví z Boží lékárny, 1991

Share Button

Čtěte také: