Velké letní dobrodružství: nádherné vyhlídky okolo Monte Moro a botanická zahrada u Villy Taranto

Pokud chcete poznat okolní Alpy, nemá smysl začínat něčím jednoduchým a nízkým. (Žádné takové snad ani Švýcarsko nenabízí…) Proč nezkusit oblíbenou Monte Moro? 

Průsmyk Monte Moro je ještě na italské straně hor a jde o oblíbené lyžařské středisko. Městečko Macugnaga (ke kterému vede obvyklá stezka pro kamzíky, absolutně nepočítající se zájezdovými autobusy) je pro turisty více než připravené. Všechny ty dřevěné domky působí roztomile a autenticky, až při bližším pohledu v nich najdete poschovávané hotely, apartmány nebo aspoň obchod s dekoracemi z paroží… 

Monte Mora

Nastává tady také čas pro první lanovky – jedna kabinová vás vyveze ze obce Staffa celkem vysoko, ale pak zjistíte, že jde teprve o přestup: horní konec druhé lanovky je však skrytý v mracích. Pohled je to fantastický, ale nic pro úzkostné povahy a lidi se závratěmi. Ale když už si vybrali takovýhle zájezd, prostě zatnou zuby a jedou… a určitě uznají, že projet oblaka a vykouknout nad nimi je opravdu zvláštní pocit. Jako byste mohli natáhnout ruku a těch oblaků se dotknout…

Sotva se však na konečné stačíme vzpamatovat, když zjistíme, že ještě není po všem – cílem Monte Mora je socha Madony na vyhlídce (cca 2853 m.n.m.), ke které vede 250 železných schodů, přikovaných do skály, a jistí vás jen řetězové zábradlíčko. Schody jsou úzké, špatně se na nich vyhýbá turistům v protisměru, ale ten skvělý pocit, když stojíte až nahoře… A vůbec nevidíte údolí pod sebou, protože jste výš než mraky, ani nevidíte protější Monte Rosu, slavnou čtyřtisícovku, pokrytou sněhem (protože mraky). Zato ale vidíte na švýcarskou stranu, na Smaragdové jezero a masivy všude okolo. Nádherné výhledy vám může zkazit pouze a jedině pomyšlení na cestu zpátky po stejných schůdcích… 

Vyhlídka Belvedere

O dvě parkoviště výš je třetí stanice lanovky pro tento den a v tomto údolí, tentokrát ale sedačková. Vede k vyhlídce na Belvedere (1934 m.n.m.) které je na úpatí východní stěny Monte Rosy, nabízí zase úplně jiný výhled – tentokrát je vidět celé údolí pod námi – anebo na druhou stranu do kamenitých roklí, kudy před tisíci lety razil cestu ledovec. K jeho zbytkům vede od lanovky cesta, ale není tak úplně krátká ani snadným terénem. Pro někoho, kdo se stále vzpamatovává a má ještě nohy z rosolu po zdolání Monte Mora, může znít lákavěji kafe v bistru u lanovky.. Nebo si prostě sednout někam do stínu na šutr a počkat, až se zbytek výpravy dokodrcá zpátky… 

Pokud ještě zbyde čas poté, co sjedete dvousedačkovou lanovkou zpátky, nad poli s krávami, lesy a zurčícími bystřinami, je u jezera Maggiore stále co objevovat. 

Světově proslulá botanická zahrada

V okresním městě Verbania je centrem obdivu místní botanická zahrada u Villy Taranto. Ta je světově proslulá, její zakladatel, skotský kapitán a botanik Neil McEcharn tu od 30. let 20. století dosáhl úctyhodné sbírky vzácných druhů stromů, keřů i květin. Samotná vila Taranto je nepřístupná, dnes v ní sídlí úřad. Ale na 16 ha zahrady si prohlédnete všechny možné i nemožné rostliny, mezi jinými třeba i metasekvoji, která byla považována za vyhynulou.

Na jaře tu určitě nádherně kvetou všechny ty magnolie. Ale i v sezoně je na co se dívat. Hned za alejí jehličnanů a krásnou fontánou je na jaře labyrint tulipánů, v létě pak nahrazen záplavou jiřin všech různých barev a druhů. Někoho nadchnou rozkvetlé terasové zahrady, někdo se pokochá kaktusy v zimním skleníku. Mě se líbilo lotosové jezírko a umělé údolíčko s můstkem. Kapitán tu má krom pomníku i vlastní kapli, kde ve vitrážích jsou namísto biblických motivů květiny, které měl rád. Zahrada zavírá až v sedm večer, takže času na prohlídku můžete mít dost, suvenýry u vchodu se ale balí dřív. Je proto lepší nakoupit si s předstihem a nenechávat to na poslední chvíli… 

Předchozí díly:

Den první: Jezera, památky UNESCO a spousta lanovek
Den druhý: Lago Maggiore a ostrovy, jedna krása za druhou

Na další díl se opět můžete těšit příští čtvrtek.