Vydali jsme se na jižní Moravu. Po krásné Třebíči a Jaroměřicích nad Rokytnou jsme se vydali do barokního zámku Lysice. Punkevní jeskyně jsme ocenili jako možnost ochlazení v horkých dnech. Zveme vás na pokračování našeho výletu.

Zámek Lysice

Nový den přinesl nový zámek, barokní Lysice. Ty jsou poměrně málo známé, což je nepochopitelná škoda. Vnitřním vybavením si nijak nezadají s Jaroměřicemi, byť jsou tedy mnohem menší. Ale nádherné předměty, obrazy, orientální dárky, ty jsou špičkové… Hlavní knihovna čítá na sedm tisíc svazků, především v němčině a hlavně divadelní hry, psané přímo pro zámecké divadlo, které ale vyhořelo a nedochovalo se. Hlavní slovo tu má rod Dubských, za zapamatování stál především Ervín, což byl dobrodruh a korvetní kapitán, který dvakrát obeplul svět. Od něj jsou všechny ty orientální artefakty. Jeho knihovna připomíná loď – dřevěný strop má evokovat kajutu, sloupkové zábradlí kolem jeho stolu zas kapitánský můstek. Zbrojnice byla jediná místnost, kde se nesmělo fotografovat. Důvodem byla patrně trojice ohromných starobylých pušek zvaných „trombóny“, zapůjčených brněnským sběratelem.

Čím se však Lysice naprosto vymykají, to je zámecká zahrada. Tedy konkrétně její „promenádní sloupková kolonáda“ tedy vyhlídkový ochot, na který se dalo dostat z pokojů v prvním patře zámku. Hraběcí děti na ní údajně drandily na kolech. Nikde jinde jsem něco podobného neviděla a nechalo to na mě dojem. (Na zámku se také natáčela pohádka Království potoků a jejich sedací souprava, vyšívaná gobelínem, si zahrála v Amadeovi.)

Jak jsou Lysice málo známé, tak jsou naopak Punkevní jeskyně totálně profláknuté. Zjistili jsme to hned na parkovišti u Skalního mlýna, kde bylo vidět SPZ z Estonska, Lotyšska, Nizozemí i Maďarska. Pokud nemáte lístky rezervované dopředu, je dost možné, že ostrouháte. Kapacita je omezená a zázraky se nekonají. Od parkoviště k začátku prohlídky to není úplně kousek, lístek na vyhlídkový vláček bych doporučila každému, kdo má před sebou ještě další turistické akce (a nechce se odrovnat hned druhý den…).

Punkevní jeskyně – Anděl

Průchod skalními jeskyněmi je rozhodně zážitek. Mrazí vás nejen z těch milionů let, kolik trvalo všem těm stalagmitům, než vyrostly, ale i z okolního vzduchu, který má příjemných 8 °C. Celý komplex má snad 90 km, ale přístupný je jen kousíček. Za bývalého režimu byl zpřístupněn kapku brutálně dynamitem. Pod respirátory se sice dost obtížně dýchalo, ale průvodci už jsou naučení mluvit nahlas a zřetelně. O propasti Macocha se sice všeobecně ví, ale kdo tam doopravdy nebyl a neviděl na vlastní oči tu hloubku, nepochopí. Vrcholem ale byla vodní cesta loďkami pro 18 lidí. Je otázkou, jestli všichni kapitáni těchto člunů mají stejný morbidně humorný scénář prohlídky, nebo jen ten náš. Ale jeho lakonické hlášky někdy odbourávaly napětí z toho, že pod námi je bůhví kolik metrů hloubky a nad námi stovky metrů skalního masivu. Myslím, že se všem ulevilo, když jsme vypluli na sluneční světlo…

Kdo toho ještě neměl dost, mohl si koupit lístek lanovkou na Horní můstek, vyhlídku přímo dolů do propasti. Ne všichni na něj ale mají nervy, naštěstí je kousek níž ještě Dolní můstek, který není tak příkrý. A nervy si pak můžete uklidnit v restauraci, kde navíc jako bonus vyplníte dotazník, co vás na CHKO Moravský kras nejvíc překvapilo nebo zklamalo. Mě překvapilo, že jsme to vůbec přežili…

První den na jižní Moravě – Třebíč a Jaroměřice nad Rokytnou

Share Button