Velké letní dobrodružství: největší alpský ledovec, lanovky a krásné výhledy

Poslední den výletu to chce něco pořádného, ideálně po cestě k švýcarským průsmykům. Co takhle údolí Gomstal?

Eggishorn, výhled na největší alpský ledovec

Z města Fiesch jsme vyjeli lanovkou úplně nového typu pro 10 lidí (v malé kabině pět a pět proti sobě), ve stanici Fiescheralp se přesedá. Když je hlášené hezké počasí, fronta na další svoz se může protáhnout, klasická lanovka jezdí po 15 minutách a nabírá tak 40 lidí. Po půlhodině čekání a zírání na krávy jsme konečně vyrazili, ale stálo to za to. Naším cílem totiž byl Eggishorn (2926 m n.m.), odkud můžete jít na vlastní pět k samotnému vrcholu hory, anebo si jen sednout na šutr a zírat. Je odtud totiž perfektní výhled na největší alpský ledovec – Velký Aletschský, který vypadá jako zamrzlá řeka, obtáčející pohoří. Je to pohled, který bere dech. Nahoře je pěkně frišno, a i když svítí slunce, teploty se tam nevyšplhají přes 10 °C. Mrazí také z toho, jak dlouho tu ten ledovec je (a jak rychle mizí). A kdo si odškrtává památky UNESCO, ledovec patří do oblasti Jungfrau-Aletsch, která byla zapsaná do seznamu přírodních památek v roce 2001.

Z Eggishornu máte rozhled i do okolí a naučné cedule vám připomenou, že odsud vidíte i onu Monte Rosu z druhého dne výletu, která se ráda schovává za mraky, a dokonce i Matterhorn. Na vyhlídce nad ledovcem, velmi fotogenickém místě, může být docela tlačenice. A pro ty, kterým řídký horský vzduch nedělá dobře, klidně stačí půlhodinka, aby si obešli všechny atrakce (obytnou kostku se soukromou vířivkou, meteorologickou stanici, podivné sudy, v kterých se snad znásobuje hučení hor) a sjeli lanovkou hezky zpátky do Fiescheralpu.

cesta pěšky z Fiescheralpu do Bettmeralpu

Odtud je moc hezká trasa do Bettmeralpu, kde jezdí zas jiná lanovka. A protože víte, že tahle procházka je poslední ve Švýcarských Alpách, můžete si těch 5 km náležitě vychutnat. Pokud vás nesrazí cyklisti, máte čas a příležitost se kochat. Nádherné skalní masivy, krávy a jejich zvonce, zurčení bystřiny a protékající hadice ke kravským napajedlům… Tady teprve zjistíte, že fotky na reklamách nebyly přibarvené, taková příroda opravdu existuje.

Bettmeralp je moderní horské městečko, připravené zabavit turisty v každém ročním období. Dokonce i v létě tu parkuje sněžné vozítko, viděli jsme půjčovnu kol, minigolf, dva kostely, fotokoutek se starým kostelem v pozadí… A moderní stanice lanovky s velkou kabinou, která tentokrát dokázala pojmout přes 100 lidí (včetně psů, kol a dětských kočárků…). Desátá a největší lanovka této cesty…

Z dolní stanice už se vyráží směrem k průsmykům, které nás vypustí na cestu domů. Během ní však ještě můžeme stopovat švýcarské vlaky, včetně červeného Glacier expressu, který se díky zubačce dostane i do prudkých stoupání. Když přežijeme serpentiny, můžeme se ještě naposled pokochat výhledy na parkovišti u hotelu Belvedere poblíž průsmyku Furka. Hotel je sice majestátní, ale takhle uprostřed ničeho působí jako z hororu Stephena Kinga. Navíc je už pár let zavřený a jeho osud je ve hvězdách. Poslední sbohem ohromujícím masivům a jedeme domů…