Hodujte v krčmě, spěte na slamníku a nechte si nadávat.

Mluví tu s Vámi jako s posledním žebrákem, utratíte za to někdy i několik tisíc a přesto je to žádané místo turisty z celých Čech i Evropy. Jaké? Zámecký resort Dětenice. Je libo zažít pořádné hody ve středověké krčmě, spát na slamníku v dobovém hotelu nebo absolvovat strašidelnou prohlídku zámku? To vše, a mnohem více tu můžete zažít.

Vesnice s těžko zapamatovatelným názvem

detenice-stredoveky-hotelDětenice, Dětěnice nebo Detěnice? Spoustě lidí dělá název této malé vesničky poblíž Jičína ve Středočeském kraji problém. A přitom až do tzv. „revoluce“ to byla vesnice v podstatě zcela neznámá. Dnes tu stojí opravený barokní zámeček, unikátní středověký hotel, pivovar, krčma, kolbiště pro rytířské turnaje a spousta dalších turistických lákadel. To vše díky jistému panu Ondráčkovi, který ve druhé polovině devadesátých let zakoupil zchátralý objekt zámku (v padesátých letech tu byla dětská léčebna), opravil ho a zrekonstruoval. Stejně tak přišel na řadu i původní pivovar, hotel byl otevřen až o nějakých deset let později a zařadil se do řetězce unikátních hotelů světa označených “Unusual & Unique Hotels of the World“. Dětenice mají nyní přes šest set stálých obyvatel, ale během léta se tu sejde až tři a půl tisíce návštěvníků, o které se stará až sto padesát členů personálu. Je to lokalita, která je cílem zážitků chtivých turistů, je to místo pobytů, které spousta lidí dostává ke kulatým narozeninám či k výročí.

V Dětenicích můžete navštívit jednotlivé „atrakce“ samostatně (po zakoupení příslušné vstupenky) nebo si vybrat z tzv. pobytových balíčků, které se pohybují v řádu tisíců. Záleží jen na tom, co chcete vidět a zažít. Nejlevnější balíček, zvaný Sedlácký, stojí pro dvě osoby na dvě noci 3 500 Kč (září 2014), nejdražší – Císařský – Vás vyjde na necelých 6 500 Kč. Kromě zmíněného pivovaru, zámku, krčmy, hotelu, kolbiště, můžete ještě např. povečeřet v pizzerii hotel u Rustikal, podívat se do místního vinného sklípku nebo tzv. Dětenického pekla (muzeum mučení atd.).

Máš tu toho svýho, tak už mě neotravuj!“

Čím však Dětenice prosluly především, je ona středověká hrubá mluva, kterou s Vámi mluví personál hotelu a krčmy. Přítelkyně se sem vždycky chtěla podívat, a tak jsem jí v rámci narozenin koupil Královský balíček, ve střední cenové relaci, zahrnující prohlídku pivovaru a zámku, večeři v krčmě a noc v hotelu. Hlavní sezónu jsme kvůli množství lidí vynechali a dorazili sem až jednu deštivou říjnovou sobotu.

Zaparkoval jsem na prostranství před hotelem, přítelkyni jsem nechal čekat v autě a šel nás na recepci ubytovat.
detenice-recepceVešel jsem do recepce. Byly tam dvě dívky, stejně jako veškerý personál oděné ve středověkých kostýmech.

„Buď zdráv,“ zahalekala na mě jedna z dívek.
„Zdravím,“ odpověděl jsem nesměle.
„Co nám neseš?“
„Mám tu voucher na víkendový pobyt pro dvě osoby,“ odpověděl jsem a předal jim poukaz.
Druhá z dívek si ho vzala, podívala se na něj a odsekla: „To tu budeš chrápat sám, nebo co?“
Věděl jsem, co mohu od personálu čekat, ale nevěděl jsem, že k tomu dojde už na recepci, a tak jsem byl malinko zaskočen.
„Ne,“ odpověděl jsem rozpačitě, „přítelkyně čeká venku.“
„Tak sem snad tu tvou cácorku přiveď, néé?“
Došel jsem tedy na parkoviště a musel se nakonec usmívat.
„Čemu se směješ?“ ptala se přítelkyně, když mě viděla.
„No, pojď dovnitř, uvidíš…“
Když se vyřídily všechny formality, ujal se nás vysoký klíčník s hřmotným hlasem. Vedl nás po dřevěných schodech do prvního patra. Všude na stěnách hořely louče, jako v nějakém filmu. Chodba byla tak temná a dlouhá, že se až zdála nekonečná.

V pokoji (celkem jich tu je 41) jsme museli absolvovat legrační rituál, kdy si přítelkyně musela se zavřenýma očima vyzkoušet, zdali dojde od vchodových dveří až k posteli, kde visela lucerna. Na její otázku, k čemu to všechno, jí zcela „logicky“ vysvětlil, že se budeme vracet za tmy, přičemž já se budu jistě notně opilý opírat o dveře a bude na ní, aby našla sirky, zapálila svíčku v lucerně a dovedla mě k posteli.

detenice-pokojPřítelkyně se pak ještě ptala, jestli v pokoji není nějaká zásuvka, ve které by si mohla nabít tablet. „Tady seš ve středověku, prdelko!“ uzemnil jí klíčník. „A vůbec, už mě neotravuj, máš tady toho svýho, ne?“

S tím středověkem to ale zase tak horké nebylo. Zásuvky v pokoji byly, i když důkladně zamaskované dřevěnými prkénky ve zdi. Stejně tak bylo možno po chvilce pátrání najít vypínač, kterým se dalo normálně svítit. Ale kdo by si chtěl kazit iluzi, že je ve středověku, že?

Pokoj byl vybaven opravdu stylově. Masivní dřevěná postel, slamníková matrace, malá okénka, hrubá dřevěná podlaha i nábytek. V koupelně byl dokonce dřevěný sprchový kout, ve kterém byla pověšená stará hliníková konev. Ovšem bližší průzkum ukázal, že je zkrátka jen šikovně napojená na klasický vodovodní řád…

Na přivítanou jsme dostali láhev sektu a mísu s ovocem. Protože jsme měli hlad, hned jsme se do ní pustili. Přitom jsme slyšeli, jak klíčník na chodbě provádí stejný rituál s nově příchozí dvojicí.
„Jakpak ti říkají?“
„No, různě,“ ozval se nesmělý ženský hlas. „Tak třeba… Ilonka.“
„To jsou samý zdrobněliny, Ilonka, Ilonka, a přitom je to stará vochechule!“
Dali jsme se do smíchu.

Pokračování z návštěvy historického resortu si budete moci přečíst příští týden.

Foto: Zamekdetenice.cz

Share Button

Čtěte také: