Romance s detektivní kulisou Pravda o lásce Stephanie Laurensové slibovala hodně, splnila málo…

pravda-o-lasceUznávaný malíř a krajinář Gerrard Debbington neochotně souhlasí, že namaluje portrét dcery lorda Treggoninga, protože jinak se do soukromých zahrad sídla nemá možnost dostat. Zahrady však zcela ustoupí do pozadí, když Gerrard uvidí svou budoucí modelku – slečna Jacquelina je nejen krásná, ale vznáší se kolem ní i opar tajemna, který chce vnímavý umělec rozluštit. Ještě že s sebou vzal přítele Barnabyho, který záhady řeší jako koníček…

Nevím, jestli příjmení Gerrardova přítele měla být narážka na Midsomer nebo ne, každopádně tahle knížka se dlouho tvářila jako spojnice romance a detektivky – jako by vystihovala onu chvíli, kdy se tolik autorek romantických příběhů přistihlo, že ve svých knihách nechávají nějak moc postav umírat, a začaly rovnou psát jednoznačné detektivky. Viz Nora Roberts, Sandra Brown a další a další…

Tady je spanilá hrdinka podezřelá ze dvou podivných úmrtí/zmizení, a hrdina má krom namalování portrétu co dělat, aby očistil její jméno a našel pravého pachatele. Naštěstí venkovská aristokracie není tak početná, i tak dá ale práci vyznat se ve všech těch lordech tento a lady tentononc.

Stephanie Laurensová není českým čtenářům neznámá, její téměř třicítka více či méně erotických historických romancí si velmi často vypůjčuje prvky z různých žánrů. S oblibou nechává své hrdiny rozplétat špionážní záležitosti kolem napoleonských válek nebo dává životy hrdinek všanc, aby si nedovtipní hrdinové v závěrečné dramatické scéně konečně uvědomili, co k slečnám opravdu cítí. A stejně je tomu i tady. Možná bohužel. Detektivní linka je tu jen kulisou pro žhavou milostnou aférku, byť prokládanou opatrným vyšetřováním a kampaní na rozptýlení zlomyslných pomluv. Finále je náležitě dramatické, i když totožnost pachatele až takové překvapení nebyla… Možná je dobře, že se Laurens zatím na změnu žánru nechystá.

Pravda o lásce patří sice do rozsáhlé cynsterovské série, ale obsahem za ní dost zaostává. Hrdina je sice dostatečně arogantní aristokrat, postrádá však aspoň minimální hloubku, u dámy navíc chybí jakákoli jiskra, nemluvě o tom, že autorka nejspíš chtěla podpořit umělecké téma příběhu vybroušenějším slohem, výsledkem je však pouze nepřiměřená patetičnost. Ale v jednom bodě román uspěl, a to navnadit čtenářky na další díl cynsterovské řady – snad se dočkáme přeložení knihy s Barnabym Adairem brzy, když teď v Čechách vydává autorku jak Ikar, tak i HarperCollins…

Originál: The Truth about Love, 2005
Překlad: Eva Konečná
Vydal: Ikar, 2016
358 stran

Share Button

Čtěte také: