U Hlavy mantichory od Jakuba Hozy: Pohodová a humorná fantasy, plná nestvůr, záhad a jídla

Osamělý půlhobit Elrik to nemá ve vsi lehké, a tak když potká tajemné cizince, rozhodne se zůstat s nimi, než se vracet domů pro výprask. Neznámí koupili za vsí opuštěnou hospodu a zdá se, že se nebojí toho, že je zakletá – chtějí ji znovu zprovoznit. Mohutný trpaslík a zasmušilý člověk jsou sice divná a strašidelná dvojka, ale tak dobře se Elrik v životě nenajedl…

Mezitím nesourodá skupinka dobrodruhů, která jako by vypadla z Dračího doupěte (až na ten alkohol), nemá zrovna šťastné období. Vlastně je to banda nešikovných trotlů, jen si to nechtějí přiznat.

Jakub Hoza píše obvykle docela jiné knihy, u téhle je zřejmé, že si chtěl odpočinout u něčeho pro zábavu. Pravidla žánru má v malíku a s přehledem čtenářům servíruje příběh, v kterém outsider s čistým srdcem chce být dobrodruhem, a dobrodruh zase kuchařem. Vše může klapnout, pokud je to, z čeho obvykle vaří, dřív nesežere, nebo pokud nenaštvou božstvo a neskončí jako předchozí majitel hostince. Nemrtví.

Čtenáře také zajímá (a baví) co všechno dokáže zpackat neschopná parta dobrodruhů, kteří se chtějí proslavit jako Hrdinové. A jak asi autor spojí obě dějové linky?

Přiznávám, že jsem se královsky bavila. Českou fantasy moc nečtu, ale takovéhle poťouchlé podobenství magického světa, zavánějící českými vlastnostmi, mi připomnělo svět Markéty Forró (Případ mrtvého čaroděje). Umím si představit, že by se její vzdělaní barbaři stavili v restauraci U Hlavy mantichory pozdravit a poklábosit. Autor si tady pohrál s řadou různých názvů hospod a jejich majitelů, a vytáhl ze své představivosti pár opravdu vtipných nápadů.

Hlava mantichory je srovnávaná s Legendami a latéčky, což je taky feel-good fantasy se spoustou bytostí a jídla. Ale až na to, že tady je nedostatek queer zlobryň, strčí Mantichora Legendy do kapsy. Má totiž nejen humor, nadsázku a kočku, ale hlavně má pointu, a to je nejdůležitější…

Vydal: Mystery Press, 2026, ilustrace na obálce: Ondřej Hrdina, 359 stran