Pokud míříte na dovolenou, nezapomeňte si přibalit českou detektivku Marie Rejfové Kdo jinému jámu kopá (Mystery Press, 2017). Svou vtipností, přirozeností a samozřejmě i napětím, vám bude dělat skvělou společnost.

Marie Reifová Kdo jinému jámu kopáJosefína Divíšková je zcela normální žena se svými náladami a problémy. Rozvod s manželem ji donutil odstěhovat se z Prahy do maloměsta, kde působí jako učitelka kreslení. Mladá malířka s dospívajícím synem, který studuje v Praze, je tak nějak magnetem na problémy a trochu neumí zapadnout mezi kolegyně. Při jednom sdružovacím výletu dojde k vraždě kolegyně. Josefína se tak znovu má možnost setkat se svým bývalým milencem, ženatým komisařem Tvrdíkem. Nebyla by to ona, kdyby nechala vyšetřování pouze na policistech, a tak rozjíždí vlastní pátrání, které jí způsobí nejeden problém. I když ty si ji občas nacházejí tak nějak samy. Podezřelých je hned několik a Josefína musí prošetřit jejich nevinu.

Maloměstská detektivka se svérázným humorem

Pokud jste toužili po klasické české detektivce bez spousty mrazivého napětí, jak je to nyní v kurzu, tak tady jste na správné adrese. Kdo jinému jámu kopá je lehce psanou detektivkou, která zaujme svérázným smyslem pro humor hlavní hrdinky Josefíny Divíškové. Sympatizujete s ní, když se sama pouští do vyšetřování a držíte jí palce, když se dostane do nesnází. Marie Reifová bezvadně líčí maloměstské postavičky, každému tak připadají důvěrné známé. Soucítíte s Josefíninými problémy na maloměstě a těšíte se na pasáže textu Josefíny a Tvrdíka a jejich pošťuchování.

„Promiňte!” přidala Josefína na hlase. Ruka už jí začínala brnět.
První z maminek zavrtěla hlavou. „Adam celou noc vřískal a můj blbec se ještě tvářil, že za to můžu já. Fakt nevím, co mám dělat.”
„Mladýmu zadek zapudrovat a starýmu nakopat!” prohlásila Josefína. Chybělo jí už jen několik pár centimetrů. Zadržela dech.
„Co?” Podívaly se po ní, jako by jí uprostřed hlavy rostl strom.
„Pudr a nálož – jediný možný řešení, hekala Josefína. „Mohla bych se, prosím vás, už konečně dostat k tomu kafi? Nebo ještě probereme příkrmy a prdíky?”
str. 56

Kdo jinému jámu kopá nemá žádný strhující závěr, někomu možná bude připadat i zápletka snazší. I tak se jedná o více než příjemné osvěžení v detektivní tvorbě.

K jejímu zklamání komisař roztáhl tvář do širokého úsměvu.
„Nekecej! Tak tady je! Žena ji hledala snad půl dne, když jsme loni balili na lyže.”
Hodila mu tu špinavou věc do obličeje. „Tak vidíš, alespoň manželku potěšíš,” protáhla lakonicky, „ale že ležela u exmilenky na almaře, jí raději řekni nějak šetrně.”
str. 83

I když je několikrát Josefína v knize přirovnávána ke slečně Marplové, jak už zmínila recenzentka na Centru detektivky, spíše než ji, připomíná amatérská detektivka všetečnou Agathu Raisinovou, které je Josefíně věkově bližší.

Knihu výborně doplňují ilustrace Daniela Špačka.

Zapomenout není možné ani na výroky Josefíniny babičky, které si hrdinka každou chvíli vybaví: „Čtyřicítka je nejlepší věk. Přestaneš žít v iluzích a přitom tvoje tělo není ještě tak zhuntované, abys toho nedokázala patřičně využít.”

Josefína a její příběhy

Příběh Josefíny Divišové rozhodně patří mezi ty, kdy vám je hlavní postava velmi sympatická a vlastně ji berete jako skvělou kamarádku, se kterou rádi trávíte volný čas. Konce knihy vám bude líto a budete toužit po dalších stránkách. Titulu předchází novelka Kdo má pod čepicí, která vyšla jako e-kniha. Doporučuji číst nejdříve toto drobné dílko, které napoví, jak se Josefína seznámila s komisařem a jak proběhl jejich první společný případ.

Ačkoliv se příběhem táhne náznak romantické linie, myslím si, že kniha může zaujmout i muže.

Pokud vás příběhy Josefíny chytí, a já jsem přesvědčena, že ano, připravilo nakladatelsví Mystery Press na konec října nový titul Komu straší ve věži. Nezapomeňte si také občas mrknout na Facebook a zobnout si jednohubku – Svět podle Josefíny.

Share Button

Čtěte také: