Sweeney Todd ve Státní opeře: Ďábelský lazebník mezi operou a muzikálem

Muzikál Sweeney Todd se představuje Praze ve velkolepém provedení operního sboru Státní opery včetně baletního sboru a orchestru. Když už, tak už…

Oblíbený londýnský muzikál se konečně dostává i do hlavního města, po uvedení v Plzni nebo Ostravě. A nevzalo si ho pod křídla žádné zavedené muzikálové divadlo, ale rovnou Státní opera. Je to dobře? Co na to obvyklí muzikáloví diváci? Možná budou nadšení.

Díky informacím z divadelního programu se dočteme, že Sweeney Todd balancuje mezi operou a muzikálem zcela schválně. Bere si od každého něco, například má velký sbor, komentující dění, což je typické pro operu, ale neopakují se žádné sloky a příběh se žene dál, stejně jako v muzikálu. Už od začátku hru uváděla velká operní divadla v Berlíně, Curychu nebo New Yorku. Prostě záleží jen na tom, kdo se toho chopí a jakou část zdůrazní.

Námět je vágně známý nejspíš i těm, co neviděli ani zfilmovanou verzi z roku 2007 – holič Sweeney se chce pomstít, a ty, co mu nějak ublížili, zavraždí a nechá namlít do masových koláčů. Nic pro jemné povahy. Naopak, je to pořádně temný a ponurý příběh, původně z viktoriánské Anglie. Čekali byste na jevišti šeď a špínu, a tak vás možná bude mást, že část sboru má kostýmy šedé a historické, ale část je moderně barevná. Patrně to má znázornit, že pokrytectví mocných je téma nadčasové. Scéna je moderně strohá, využívá točnu a podzemní část, která stoupá vzhůru. To se obzvlášť hodí, když holičovy „zákazníci“ padají šachtou dolů do pekárny… Velmi se mi však líbil nápad s „dokreslením“ – na bílé zdi se promítají videoprojekce, ilustrace, dotvářející děj. Ale to, že kreslíř maloval přímo na jevišti, pochopil jen málokdo. Z našich sedaček to vypadalo, že ten člověk na kraji jeviště u stolu je patrně soudní úředník, co zapomněl odejít včas ze scény…

Samotná zápletka je samozřejmě košatější – Sweeney se vrací po 15 letech z deportace, mezitím mu všemocný a zákeřný soudce Turpin a jeho věrný biřic zničili ženu a sebrali dceru. Todd se domluví s pekařkou paní Lovettovou na spolupráci – mrtvoly z jeho holírny se v hladových časech použijí do jejích masových pirohů.

Todd se může někomu jevit jako tragická postava, pronásledovaná zlým osudem, hotový Edmund Dantes. Ale jakmile začne být jasné, že jeho posedlost pomstou je až moc děsivá na romantického hrdinu, těžko v něm vidět něco víc než monstrum a vraha. To paní Lovettová je barevnější – na začátku je to vypočítavá dáma, které je jedno, co Todd dělá, jen když jí z toho něco kápne. V druhé části už je i ona děsivá – její vize vzít si Sweeneyho, i když ví, co je zač, je úplně zvrácená. Navíc se docela bojíte o jejího pomocníka Tobyho, takový naivní jelimánek. Co když začne být pro svou hrdinku nepohodlný? Dokáže se paní Lovettová ještě nad někým smilovat? Temnotu zde prosvětluje naivní Johanna, Toddova dcera, která vyrůstá v rodině soudce Turpina. Ten je její poručník, ale sám k ní rozhodně otcovské city nechová – je to zrůda všech zrůd a jeho slintání nad dívčinou nevinností jen dokládá morální rozklad londýnské honorace. Johannin nápadník a Toddův přítel Anthony je další světlou postavou v černočerném příběhu, bojíte se i o něj, protože tady není moc místa na šťastné konce…

Melodicky se mi víc líbila první polovina, kde je víc chytlavých nebo příjemných skladeb a melodií, temnota ještě tolik nenastoupila. Je tu vtipná postava konkurenčního holiče Pirelliho, nebo znepokojivá scéna, kdy se Todd vyloženě mazlí se svou oblíbenou břitvou… Líbezná árie Johanny je velmi operní a připomene vám možná Cosettu z Bídníků. Díky tomu, že jde o muzikál, je zpěvákům velmi dobře rozumět – a co nepochytíte, můžete konzultovat s titulky českými i anglickými. Je vlastně dobře, že je originál málo známý a nemůžete tak srovnávat český překlad. Anglické titulky často říkají něco jiného než samotní zpěváci, ale český text sedí co do významu, je plynulý a nemáte chuť rvát si vlasy, jako třeba u některých textů muzikálu Bodyguard…

Druhé dějství už bylo pořádně temné a krvavé. Také melodie už nastoupily ponurejší a naléhavější – a skladby z blázince jsou už vyloženě disharmonické. Svět se vymkl z kloubů, lidskost dostává na frak. Jestli někdy jde z hudby vyčíst osudovost, pak je to tady. Todd se dočká své pomsty, ale štěstí mu to rozhodně nepřinese. Pražákům však přinesl hudební zážitek, o jakém se bude dlouho mluvit…

Státní opera
Režie: Martin Čičvák
Dirigentka: Anna Pozidis
Účinkují v hlavních rolích: Adam Plachetka, Aleš Jenis a Jiří Hájek, jako Paní Lovettová vystoupí Barbora Perná, Tamara Morozová a Lucie Hájková.
Délka představení: 2 hodiny 55 minut, 1 přestávka (25 minut)
Premiéra 24. září 2026