Legendární Výpravy na Východ od Fitzroye Macleana vyšly poprvé česky

Cestopis, válečný a dobrodružný román. To vše obsahuje líčení skotského diplomata a vojáka, který procestoval předválečné Rusko, za války organizoval přesuny v poušti a posléze koordinoval partyzánské akce v Jugoslávii.

Touha cestovat a poznávat nové kraje je odvěká. U někoho zůstane pouze u touhy, jiný se spokojí (nebo musí spokojit) s cestopisy nebo filmy, další se snaží své sny realizovat alespoň částečně. A pak jsou ti, kteří si za nimi jdou pevně a jsou ochotni pro jejich splnění udělat maximum. Zřejmě nějaká taková síla hnala skotského diplomata, sira Fitzroye Macleana (1911–1996), vstříc fascinujícímu dobrodružství v Rusku, africké poušti i horách někdejší Jugoslávie.

V roce 1949 vydal tento dobrodruh své paměti pojmenované Výpravy na Východ, které se teprve nyní dočkaly českého vydání. Kniha je rozdělena do tří částí. První zachycuje Macleanův pobyt v Rusku v letech 1937–1939, kde byl svědkem nejen nechvalně proslulých Stalinových čistek (vykonstruovaných procesů, které dobře známe i u nás z padesátých let), ale zažil zajímavá dobrodružství ve Střední Asii. Druhá část se odehrává už za druhé světové války a převážně na Sahaře, kde Maclean působil v britských jednotkách Special Air Service (SAS). Závěrečná část pojednává o jeho působení koordinátora spojenecké pomoci jugoslávským partyzánům v jejich boji proti Němcům. Nemalá část se zabývá také jeho vztahy k partyzánskému vůdci a pozdějšímu prezidentovi Socialistické federativní republiky Jugoslávie, Josipu Brozovi, zvanému Tito.

Fitzroy Maclaen byl údajně jeden z předobrazů Flemingovy postavy Jamese Bonda. Respektive Maclean inspiroval svého přítele Iana Fleminga k vytvoření slavného a nesmrtelného špióna, jehož charakter byl založen na Macleanovi a dalších mužích sloužících v jednotkách SAS. Což možná není tak známý fakt, jako že jméno agenta 007 bylo převzato od autora jisté publikace o ptactvu. Nicméně nečekejte žádná „protřepat, nemíchat“, dobrodružství ve stylu Bondovek, ani okouzlující slečny a démonické padouchy. Kniha je především o touze cestovat, poznávat neobvyklá místa, kam se běžný turista ve své době nepodíval. O snaze nesetrvat na jednom místě, ale zapojit se do procesů, ve kterých člověk pozná další místa, jiné lidi a hlavně – bude společnosti prospěšný. Vím, že to možná zní jako klišé, jako popis nějakého příkladného vojáka, ale tak to není. Ostatně, uvidíte sami z dalších řádků.

Začátek knihy zachycuje mladého diplomata Spojeného království v Paříži. Když už má Fitzroy po třech letech dost „nejlepšího jídla, nejlepšího vína a nejlepší brandy na světě“, rozhodne se uskutečnit svůj dávný sen, poznat tajemná a magická místa v Asii, o kterých dosud četl jen v dobrodružných románech. Kvůli tomu se rozhodne k dosti neobvyklému kroku – nechá se jako diplomat převelet do Moskvy. Miluje kontrasty, a není tohle ten největší kontrast? Rusko tehdy zažívalo atmosféru strachu díky Stalinovým čistkám, kde si nikdo nemohl být jist, co bude další den, dokonce ani elitní komunisté. Právě tady je odraz toho, co známe z padesátých let i od nás. Právě tady je důkaz, jak se jak u nás, tak v poválečném Sovětském svazu ještě desítky let po druhé světové válce moc nezměnilo.

Aby tedy mohl Maclean vyrazit na vytoužená místa (ať už ve svém volnu nebo oficiální, diplomatickou cestou), musí absolvovat neskutečné peripetie v podobě shánění všech možných povolení (tehdy šlo o oblasti zcela nepřístupné cizincům), přičemž se musí smířit s tím, že jako „podezřelý kapitalistický cizinec“ je pod neustálým dohledem. Tohle vše pak vyvažují úsměvné a někdy bizarní příběhy ze samotného cestování, vlakem, pitoreskními povozy, pěšky, mezi velmi rázovitými domorodci, to vše v nevšední krajině, kterou poznal jen málokdo z nás.

Cesta dlouhá šest set padesát kilometrů na sever po východním okraji Hladové stepi z Alma-Aty do Ajaguzu trvala celých čtyřiadvacet hodin, rychlost vlaku nikdy nepřekročila padesát kilometrů za hodinu, často jsme zastavovali, pasažéři vystupovali a trhali si kytky. Zastávky oživoval také nadšený příslušník Rudého námořnictva, který se při každém zastavení pokoušel jezdit na velbloudech pasoucích se u kolejí, ale ti ho vždycky shodili.

Str. 108

Ve druhé části knihy se Fitzroy nejprve vrací do Londýna, ale s vypuknutím války nemá coby diplomatický úředník v kanceláři stání. Díky své dobrodružné povaze se malou lstí vyprostí z diplomatických služeb a dává se k armádě. Musí absolvovat strasti základního výcviku, než se konečně dostává do akce, jako člen speciálních jednotek zajišťující v saharské poušti různé přesuny a organizování záškodnických akcí proti nepříteli. Zavítáme do nekonečného moře písku, do Káhiry, Alexandrie a dalších míst.

Nutno říci, že druhá část je značně odlišná od té první. Tady už nesledujeme mladého a odvážného snílka na cestě po „Divokém východu“, ale přemýšlivého muže, který si dokáže poradit v řadě zapeklitých situací, přičemž ale neztrácí svůj nadhled a jemný humor. Právě tohle odlišuje jeho knihu od podobných válečných románů nebo cestopisů – Fitzroy v mnoha scénách nezapře svůj původ, takže tam, kde by se jiní snížili k nadávkám nebo ostřejším výrazům, používá mnohem jemnější, typické britské, vyjádření toho či onoho. Lze tak naprosto souhlasit s anotací, že Maclean je velmi čtivým a vtipným autorem. Dokázal zpracovat obrovské množství informací ve svých vzpomínkách poutavým a svižným stylem. Také tu prvně najdeme scény, které se čtou se zatajeným dechem a neudělaly by ostudu žádnému válečnému nebo dobrodružnému snímku.

Panovalo hrozné vedro a kolem nás vířil jemný písek, jako kdyby se blížila písečná bouře. Jelikož nás bylo v každém džípu sedm nebo osm, člověk si neodpočinul, ani když zrovna neřídil. Z nebeské klenby neúprosně pálilo slunce. Občas někdo usnul a vypadl z vozu, takže jsme museli zastavit a popuzeně čekat, až se sebere a nastoupí. I pneumatiky už po tolika stovkách kilometrů těžkým terénem pod horkým sluncem dávaly najevo, že je toho na ně moc, a stále častěji jsme měli defekt. Slábli jsme a vyměňovat kolo nebo vykopávat džíp z měkkého písku nám připadalo pořád namáhavější.

Str. 196

Poslední třetina popisuje Fitzroyovo převelení do tehdejší Jugoslávie. V Bosně a Srbsku působí silné partyzánské hnutí vedené revolucionářem Titem. Partyzáni jsou však špatně vyzbrojení a mají nedostatečné zásoby jídla. Premiér Winston Churchill dává Macleanovi za úkol zjistit, jak by Británie mohla partyzánům pomoci v boji proti společnému nepříteli. Maclean absolvuje seskok padákem na určené místo a posléze pomáhá koordinovat spojeneckou pomoc různým partyzánským skupinám, včetně vedení tzv. gerilové války, tj. nečekaných výpadů proti nepříteli. Setkává se a posléze často jedná se samotným vůdcem partyzánů. Ani tyhle pasáže neztrácejí navzdory mnoha vážným situacím lehkost vyprávění, jistý nadhled nebo dokonce poetický popis krajiny, tolik kontrastující s tím, co se kolem odehrává. A i když se tu lze občas (stejně jako ve druhé části) ztratit mezi množstvím jmen a vztahů, ani tady není nouze o dobrodružné scény, které se čtou jedním dechem a ta místa malinko hluchá místa vyvažují. Ještě dodejme, že když Fitzroy opouštěl ke konci války Jugoslávii, bylo mu pouhých třicet čtyři let…

V závěru knihy jsou připojeny dobové mapy, fotografická příloha, překlady některých cizojazyčných výroků a rejstřík všech lokalit, o kterých se v knize píše.

Výpravy na Východ podávají nevtíravé svědectví o stalinismu, známějších či méně známějších bojích druhé světové války, o Titovi a tehdejší situaci na Balkáně, nechybí ani politické eseje. Tahle multižánrová kniha je nevšedním, relativně obsáhlým, stále přitom velmi čtivým a zároveň poučným dílem. Nějaké základy historie u nás autor předpokládá, ale za to se dozvíme mnohem víc než z hodin dějepisu nebo nějakých nudných novinových článků či encyklopedií. Protože se to dozvídáme z od někoho, kdo tam byl, kdo tohle zažil a viděl na vlastní oči, a ještě k tomu má ten dar podat to srozumitelně a čtivě. Lze jen litovat, že se autor nedožil dnešních dnů. Moc rád bych si přečetl jeho komentáře současného dění.

Recenze na základě E-knihy, originální titul: Eastern Approaches (1946), vydáno: Penguin Books, Londýn (2019), vydání v České republice: Maraton, nakladatelství s.r.o. (2022), přeložil: Pavel Pokorný (2022)
424 stran + fotopříloha