Všechno, nač sáhli, se změnilo ve zlato
Zlatá šedesátá. Volná láska, sexuální revoluce, protesty proti válce ve Vietnamu, protesty proti rasové segregaci, protesty proti vládě, protesty proti všemu. A také úspěšný atentát na jednoho z nejmilovanějších prezidentů, J. F. Kennedyho. To vše představovala zlatá šedesátá, alespoň pro Spojené státy americké. Čím byla šedesátá léta pro obyčejné lidi a co jim přinesla? O tom vypráví divadelní hra Kennedyho děti, kterou nyní můžete zhlédnout v Jazz Clubu Reduta.
Novinářka, voják, tanečník, herečka a hippie, jež nejspíš profesionálně protestuje proti kdečemu, to jsou hlavní hrdinové hry Kennedyho děti z pera dramatika Roberta Patricka. V zapadlém baru kdesi v New Yorku se na sv. Valentýna 1974 díky náhlému silnému dešti sejde tato nesourodá pětice.
Hrdiny cosi donutí otevřít srdce a vypovědět svůj příběh o šedesátých letech. Zároveň s ním sdělují také osud svého idolu, ať už velkého a známého či někoho zdánlivě bezvýznamného. A tak se dozvídáme, co dělala novinářka Wanda (Vanda Chaloupková) v den atentátu na prezidenta Kennedyho a jak vše ovlivnilo nejen ji, nýbrž i její veliký vzor – Jackie Kennedyovou. Voják Mark (Ondřej Izdný) se svěřuje s nejniternějšími zážitky z války ve Vietnamu, která se v té době stala středobodem světa mnoha tisíců lidí po celém světě. Píše si deník formou dopisů matce, jež však nikdy neodešle. Idolem, vzorem statečnosti, i tím, kdo dokáže ukázat lidskou tvář (i tu odvrácenou), je jeho kamarád ve zbrani. Herečka Carla (Barbara Chybová) toužila být stejná sexuální bohyní jako Marilyn Monroe, ale ve finále skončila jako podřadná herečka se spoustou pochybných známých. Tanečník Sparger (Petr Šmíd) snil o hvězdné kariéře, zůstal však jen zkrachovalým tanečníkem, který snad v baru i bydlí. Snila i Rona (Markéta Procházková), chtěla zachránit svět, spasit ho před všemi zly a zároveň prožít život na růžovém obláčku LSD. Všichni něčemu věřili, o něčem snili, svůj život měli naplánovaný. A všechny je nějak ovlivnila vražda prezidenta Kennedyho.
Divák si vlastně ani není jist, zda se těchto pět různorodých lidí sešlo v jednom baru a jestli své vyprávění směřují k ostatním či jen sami sobě, v tichu své mysli. Pro kvalitu hry Kennedyho děti to ale nehraje roli, příběhy všech jsou natolik mocné a silné, že jednoduše uhranou každého v hledišti. Dokonce vás donutí i přemýšlet na svým vlastním životním osudem.
Udělal jsem všechno, co jsem mohl? Proč jsem se dostal tam, kde právě jsem? Jsem se svým životem spokojený, jsem šťastný? Nemohla jsem se toho úkolu zhostit nějak jinak, lépe? Kennedyho děti svými životními příběhy otevírají celou řadu otázek. Ne na všechny dostanou odpověď hned, na rozličnými je třeba se dodatečně zamyslet. A některé se třeba dokonale zrcadlí i v životech diváků.
Robert Patrick napsal hru, která i po několika desítkách let od svého vzniku stále stejně naléhavě rezonuje a dokonale akcentuje nejen problémy generace zlatých šedesátých, ale v podstatě všech mladých lidí, kteří se v určitém okamžiku svého života ocitnou na rozcestí. Díky citlivému zpracování, pod režijním vedením Lukáše Pečenky a v dramaturgii Kristýny Čepkové, se Kennedyho děti v pražském Jazz Clubu Reduta jistě zařadí mezi oblíbené tituly navštěvované především těmi, kteří hlavním hrdinům plně porozumí.
Nechte se pozvat do baru, kde zvenčí bubnuje déšť a historie šedesátých let se pomalu otevírá.
KENNEDYHO DĚTI, Robert Patrick
Hraje se v Jazz Clubu Reduta, www.redutajazzclub.cz
Napsat komentář