Konečně temná fantasy, která se obejde bez romantické linky. Hlavním motivem je tu Smrt…

Olivie vyrůstala jako sirotek ve Škole pro nezávislé dívky, jinými slovy pro ty, co se liší nebo je nikdo nepostrádá. A Olivie splňuje obě kritéria – nikoho na světě nemá a liší se tím, že ztratila hlas, zato má schopnost vidět mrtvé přízraky. Ani jedno ji ale ve škole oblibu nezajistilo, ostatní dívky se jí bojí. Ona ale chce jen někam patřit. Takže když jí přijde dopis od její ztracené rodiny, neváhá ani vteřinu a balí, všechno bude lepší než ten internát. Možná všechno kromě Gallantu…

Gallant je totiž sídlo, před kterým ji její zmizelá matka varovala ve svém deníku. Ale protože propadla šílenství, její záznamy nejsou zrovna jasné. A Olivie brzy zjistí, že její rodinu v tom domě drží nějaká kletba. Podlehla jí i její maminka? Proč si přesto v tom sídle připadá tak dobře?

Útlý příběh zdálky připomíná Janu Eyrovou (kdyby viděla duchy a vyškrtla veškerou romantiku). Má krásné grafické zpracování, temné ilustrace jako ze záhrobí a nádhernou barevnou ořízku, která přitáhne pohled. Taky oplývá těžce pochmurnou atmosférou, plnou osamělosti, polorozpadlých přízraků a trouchnivějících sídel. Pokud si potrpíte na ponurou náladu, pomalou zkázu a poetické popisy, připomínající báseň, je Gallant jako dělaný pro vás…

Překlad: Romana Bičíková, vydal: Slovart, 2022, 301 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: