Elvis: Král rock and rollu nezemřel, ale znovu ožívá ve velkolepé show australského filmového mága Baze Luhrmanna

Austin Butler jako Elvis a Tom Hanks jako jeho kontroverzní manažer ožívají v dalším zpracování ve velkém stylu, jak si to příběh o „Králi“ žádá.

Asi se nenajde nikdo, komu by nic neříkalo jméno Elvis Presley. Dokonce i ti nezapřisáhlejší příznivci techna nebo heavy metalu tohle jméno znají. Příběh Elvise Aarona Presleyho (1935–1977) je natolik známý a tolikrát omílaný, že nemá cenu ho na tomto místě dopodrobna rozebírat. O Elvisovi byla natočena řada dokumentárních filmů a několik životopisných snímků. Mnozí z Vás jistě ještě pamatují snímek Elvis z roku 1977, kde slavného zpěváka pod taktovkou Johna Carpentera ztvárnil herec Kurt Russell. Když se tedy dnes téhle látky chopí někdo další, očekává se, že přinese nějaký inovativní pohled. Nebo že ho alespoň natočí Baz Luhrmann. Vlastně, to „nebo“ tam nepatří. Obojí totiž jde dohromady.

Napsat něco více o australském všestranném filmaři by zabralo několik odstavců. Baz Luhrmann, oceňovaný diváky i kritiky, laureát řady prestižních ocenění, toho za svých necelých šedesát let stihl opravdu hodně a jeho umělecký záběr je obdivuhodně široký. Ale vyhněme se sáhodlouhé biografii a raději si připomeňme dva tituly – Moulin Rouge a Velký Gatsby (mám na mysli tu verzi s Leonardem DiCapriem). Pak Vám musí být jasné, že Vás čeká velkolepá vizuální orgie. Ale nejen to.

Nejnovější „Elvisovský“ snímek vychází poněkud překvapivě z pohledu Elvisova manažera Toma Parkera. Kontroverzní osobnosti, původem Holanďana, který ještě jako Andreas van Kuijk uprchl ze své vlasti údajně před zatčením za vraždu. Následně svůj pobyt v USA zlegalizoval službou v armádě, odkud ovšem několikrát dezertoval. Pak se živil kočováním s cirkusem a následně se dokázal prosadit jako manažer v hudebním průmyslu. Mezi jeho první svěřence patřili Gene Austin, Eddy Arnold, nebo Hank Snow. Jeho skutečná totožnost mimochodem vyšla najevo až několik let po Elvisově smrti. Parker, který si nechával říkat plukovník, po „Kingově“ smrti zcela propadl hazardu a přišel o veškerý majetek. Zemřel v roce 1997 v osmaosmdesáti letech.

Luhrmannovo zpracování začíná v době, kdy už má Elvis za sebou první pěvecké úspěchy a natočený singl. Na festivalu Lousianské dožínky zcela zastíní ostatní zpěváky. Právě tady ho poprvé spatří Tom Parker, který hledá v hudebním byznysu širší uplatnění. Je mu okamžitě jasné, že narazil na zlatou žílu. Elvis dává „vale“ svému současnému chlebodárci a díky Parkerovi přechází pod prestižní nahrávací společnost RCA Records. Teprve teď se dostavuje ten pravý úspěch. Elvis prodává desky, kupuje velký rodinný dům, kupuje Cadillaky, začíná se objevovat v televizi, točí filmy a sní o hvězdné kariéře v Hollywoodu. Zároveň ale musí čelit zákazům a omezením puritánské společnosti, i díky tomu, že se mu daří prosazovat se coby běloch interpretující černošskou hudbu (jeho styl byl často charakterizován jako směs černošského spirituálu, blues a „bílého“ country). Tom Parker si bere dvacet pět procent z jeho honorářů a snaží se svého chráněnce udržet v mysli publika i během jeho odloučení od fanoušků kvůli vojenské službě, ale i ve Spojených státech vůbec. Elvisovo vytoužené turné do Evropy by totiž ukázalo, že Parker coby uprchlík nemá pas. Elvis si začíná uvědomovat, v jaké je pasti, ale vymanit se z ní bude těžké. Plukovník svého chlapce jen tak lacino nepustí…

Snímek se i přes nespornou vizuální podívanou drží některých historických faktů, včetně Elvisova poněkud „nestandardního“ vztahu k matce, jeho vojenské služby v tehdejším Západním Německu, seznámení s budoucí manželkou Priscillou, známé vystoupení před televizními kamerami, kde svými pohyby dílem uchvátil a dílem šokoval diváky, přes vystupování v Las Vegas až po jeho smutný konec, který pochopitelně zarmoutil milióny fanoušků. Zmiňuje také další historické události, mimo jiné atentát na Martina Luthera Kinga nebo Roberta Kennedyho.

Už jsem se zmínil o obrazové podívané. Snímek je skutečně strhující především v pasážích z hudebních vystoupení (viděno v kině IMAX), kdy doslova všechno to šílenství, tu nespoutanou (ale i vyčerpávající) energii můžeme cítit. Ale i řada „mírnějších“ scén je natočena působivě (osobně se mi velmi příjemně koukalo na černošská vystoupení v různých barech). Luhrmann ke všemu přistupuje svou svéráznou optikou, a tak dojde třeba i na dělení obrazu do několika sekcí (typické například pro sedmdesátá léta), uvození některých události historickými titulky nebo postavami z obálek časopisů. Není nouze o řadu obrazovaných podobenství. Zkrátka a dobře Luhrmann má pocit, že i při popisu té nejbanálnější události by se divák neměl nudit. A také se nenudí.

Zajímavé je pojetí postavy Toma Parkera. Ve filmu vychází téměř jako čistě záporná postava, i když se v příběhu snaží obhájit a vyzdvihuje své zásluhy. Přitom má vlastně pravdu – ať už byl jeho původ sebekontroverznější, je nesporné, že dokázal svému svěřenci zajistit post nesmrtelného krále rock and rollu, přinesl do hudební branže spoustu novátorských počinů, od prosazení své hvězdy do televize a filmu, až po prodej neskutečného množství upomínkových předmětů. Tuhle praktiku posléze využili i neméně slavní Beatles a myslím si, že mnohé z toho se využívá dodnes. Proto mě celkem překvapuje negativní vyznění této postavy.

Stejně jako v nedávno uvedených biografických dílech Rocket Man a Bohemian Rhapsody i nejnovější představitel Elvise, americký herec, zpěvák a model Austin Butler nazpíval všechny skladby sám. I když se občas (už po shlédnutí trailerů) ozývaly hlasy, že není Elvisovi příliš podobný, nesouhlasil bych. Neměl jsem problém v tomto jednatřicetiletém herci Krále vidět a Elvise jsem mu věřil. Tom Hanks odvádí jako vždy perfektní výkon a je zvláštní ho vidět v jedné z mála ne vyloženě kladných rolí. Projekt začal vznikat už v roce 2014 a údajně si na něm vylámali zuby dva předcházející režiséři. Natáčel se celý v Austrálii, takže tu uvidíme řadu tamějších herců. Z nich bych zmínil Olivii DeJonge, kterou tvůrci dobře namaskovali do podoby Priscilly Presleyové. Elvisovu matku si další Australanka, téměř neznámá Helen Thomson, též k nepoznání namaskovaná.

Nejsem odborníkem na Elvisovu biografii, a tak nebudu dopodrobna rozpitvávat, zdali se v Luhrmannově snímku to či ono zakládá na pravdě a zda to bylo historicky přesné. Pokud Vás hudba krále rock and rollu alespoň trochu oslovuje, případně pokud cítíte nostalgii k době, ve které se odehrává (byť nebyla tak idylická a je sympatické, že se to snímek ani nesnaží tvrdit), film si užijete. I přes stopáž více jak dvě a půl hodiny se nebudete nudit a užijete si strhujícím způsobem natočená vystoupení, mezi kterými ale nechybí ty nejdůležitější spojující události. Snímek je v každém případě jedna velká jízda plná skvělé muziky, krásných aut a dobových krásek. Pro fanoušky Elvise je téměř povinností a pro všechny pak spektakulárním výletem do časů, které se už nikdy nevrátí.

Elvis
USA, Austrálie, 2022
Česká premiéra: 23. 6. 2022
Režie: Baz Luhrmann
Hrají: Austin Butler, Tom Hanks, Olivia DeJonge, Dacre Montgomery, Richard Roxburgh, Helen Thomson, Kodi Smit-McPhee, Luke Bracey, David Wenham a další.
Délka: 159 minut
Mluveno anglicky (české titulky)

Oficiální česká stránka filmu: www.vertical-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-508818
Oficiální stránka: www.warnerbros.com/movies/elvis