Rozcestí krkavců od Andrzeje Sapkowského vyšlo s velkou slávou po celém světě, fantasy legenda pokračuje

Sapkowski se po deseti letech vrací na místo činu a předkládá čtenářům nový příběh o Geraltovi z časů, kdy ještě měl o světě nějaké iluze…

Už je to dlouho, kdy mi zaklínačské povídky otevřely cestu k dalším fantasy knihám, a nastavily laťku hodně vysoko… Tenkrát jsem zhltla povídky a pustila se do ságy až po tu část, kdy bylo až moc zřejmé, že přijde „velký špatný.“ Dodnes vlastně nevím, jak to celé dopadlo. Rozcestí krkavců ale záhadný konec obchází tím, že se vrací na začátek – do doby, kdy mladý zaklínač teprve vyrazil na své první úkoly, plný předpisů, ideálů a iluzí…

Úplně jsem zapomněla, jak umí být Sapkowski vtipný. Ironicky, bez servítků, nečekaně uprostřed marastu. A jak umí vtáhnout první větou…

Opět se vracíme do světa, kde vládnou králové, prefektové a starostové, kde na krajích lesů číhají monstra, co žerou lidi. Zaklínač Geralt tu bojuje s příšerami, ale hlavně s předsudky, blbostí, zkrátka výkvětem toho nejhoršího, co v lidech je. Potkáme tu depresivní přehlídku buranů a vyčůránků, ochlastů a žoldáků. A Geralt si najde mentora. Nebo spíš mentor si najde jej.

Hodně mi tahle kniha připomněla staré thrillery Lee Childa – tam se na začátku pobavíte vtipnými hláškami, které vás ukolébají. Říkáte si, že to třeba nebude tentokrát tak zlé. A kniha končí hromadou mrtvol a vy jenom zíráte. Tady to bylo podobné. Humor a jeho postupné ubývání, jak atmosféra houstla a temněla. Tady je možná víc bláta a hlubokých lesů…

Zatímco fanoušci thrillerů slavili vydání nového Dana Browna, pro milovníky fantasy je největší událostí roku nový Sapkowski. Oba hity vyšly s velkou slávou naráz po celém světě. Pravda, Zaklínač sice nemá všude po Praze plakáty, to ale nezmenšuje jeho mezinárodní věhlas. Vyšel od Řecka přes Ameriku až třeba v Egyptě. Je fascinující vědět, že jedno polské fantasy urazilo od 80. let takovou cestu, že s napětím na něj čekají i v Brazílii nebo Japonsku.

Různá vydání mají různé ilustrátory, ale to české zdobí tradičně skvělé ilustrace Jany Komárkové. Ty dokreslují napínavý děj legendy, jejíž nový díl potěší všechny staré mazáky a tím, že jde o prequel, možná přesvědčí i nějaké ty zelenáče – o tom, že knihy jsou vždycky lepší než jakákoli adaptace, a že ty dobré se dají číst zas a znova…

Originál: Rozdrože krukow, 2024, překlad: Stanislav Komárek, vydal: Leonardo, 2025, 277 stran