Život na venkově skýtá mnohé výhody i jistá protivenství, nyní stejně jako dřív…

oni-a-ja-jerome-klapka-jeromeJerome Klapka Jerome, autor slavných Třech mužů ve člunu popisuje v knize Oni a já s užvaněností sobě vlastní přerod městské rodiny ve farmáře a chalupáře se vším, co k tomu patří. Když si zvyknete na jeho květnaný, kudrlinkatý styl a všelirůzné odbočky a vedlejší historky na základě volných asociací, bude se vám román líbit. Pokud tedy přežijete první kapitolu, pojednávající o kulečníku, kterému nerozumím, a po téhle kapitole ani nikdy nebudu.

Jerome Klapka Jerome napsal tenhle román v roce 1909 a i přes značnou časovou propast tu najdete spoustu věcí, které zůstaly stejné – i tenkrát si potomstvo myslelo, že tatík je to nejtrapnější stvoření pod sluncem; kráva bučící ve tři hodiny ráno nikoho nenadchne v jakékoli éře, a malé děti mají stále nulový pud sebezáchovy, který jim umožňuje přežít i ty nejšílenější průšvihy.

Je tu však i řada věcí, které už se přežily a působí archaicky, třeba jízda otevřeným kočárem na návštěvu, najímání guvernantek nebo nošení redingotu. Ale k té době to patří.

V knížce se najde mnoho typicky Jeromovsky vtipného, a k nejlepším dle mého patří popis, jak i tehdy bylo na povolání spisovatele (v tomto případě hlavy rodiny a vypravěče v jedné osobě) nahlíženo společností značně kriticky a s podezřením, kdežto rodina vnímala tatínka-literáta jako neškodného blbečka. Nejlépe to dokládá scénka, kdy se rozbil budík a s jeho vyhozením se rodina rozhodla počkat do tatínkova příjezdu – ne aby ho opravil, ale aby o něm něco napsal…

Tři muži ve člunu měli tu výhodu, že původně vycházeli na pokračování a autor se tam nemohl až tolik rozepisovat, aby nalákal čtenáře k dalšímu pokračování. Tady už však měl volné pole a plně toho využil – vyprávění z venkova je tak často značně zpomaleno mravoučnými úvahami na nejrůznější témata, kterými autor vzdělával masy – tu o výchově dětí, tu o manželství nebo o hádavých ženách. Dnes už by redaktor šílel a křičel po proškrtání, ale tehdy…

Oni a já je úsměvným povídáním pro trpělivé čtenáře, staromilce, kteří nevyžadují od knihy děj ani pointu. Je to vzpomínka na doby, kdy muži chodili v cylindrech a děti se povinně učili latinu…

Originál: They and I, 1909
Překlad: Milan Žáček
Vydal: Vyšehrad, 2016
211 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: