Okraj nebe od Evity Naušové přináší ponurý příběh ze severu Čech: Zůstane ve vás ještě dlouho po dočtení

Šluknovský výběžek láká turisty na přírodu, ale tenhle román má k propagaci daleko. Ukazuje sever jako nehostinné místo, plné nešťastných duší.

Hlavní hrdinkou je policistka Elen, drsňačka, která byla zvyklá žít si po svém. Ale teď je na dně, její dcera je po rozvodu raději s otcem, Elen se dostává do sebedestrukční spirály. Vytrhnout z ní ji může případ ve Varnsdorfu, kde to kdysi znávala. Byl nalezen mrtvý novorozenec.

Další příběh sleduje i její dceru Viky, s kterou mlátí puberta, vzdor vůči všemu a obrovská vnitřní nejistota. Jedině když si ubližuje, má aspoň něco pod kontrolou. Třetí hrdinkou je bývalá varnsdorfská učitelka Vilma, která od života dostala taky naloženo. Ale její zájem o místní historii posouvá čtenáře blíž k pochopení krajiny…

Tenhle román má daleko k těm poklidným detektivkám z hezkých čtvrtí, kde si policajti chodí na kafíčko a všude vládne pohoda. Jednak to nedovolí osobnost Elen, jednak to bezútěšné prostředí jak na konci světa, kde si špína a hnus podávají ruce s rezignací.

Příběh Elen je zajímavý – nejen díky případu odložených nemluvňat. Bylo jasné, že sama Elen je chodící záhada a vy jste zvědaví, co dalšího se o ní dozvíte. S ní souvisí i linka s její dcerou Viki. Ale ta Vilmina linka už na mě byla trochu moc – asi i kvůli tomu, že jsem z učitelské rodiny a její příběh byl tím víc osobnější. Míra deprese stoupala do kritických hodnot.

Ponurou náladu dokresluje panorama zdevastované průmyslové krajiny, která už má nejlepší léta dávno za sebou – stejně jako lidé, co tu žijí. A příběhem jako stíny procházejí i přízraky sudetoněmecké minulosti, které tu zažily dobré časy, než přišly ty zlé…

Tento příběh opravdu nebylo veselé čtení, ani snadné. Detektivky mám jako únikové, odpočinkové čtení, a na tomhle nic únikového nebylo, naopak. Vlastně ani pořádně nevíte, co se tu vyšetřuje, hlavní slovo tu mají jizvy minulosti, Eleniny podivné minulosti, důvody, proč z Varnsdorfu zmizela bez ohlížení. Spousta otázek, spousta záhad, a pomaličké objevování spojitostí.

Tři příběhy žen, které se proplétají, míjejí a zvláštně se zacyklují, jsou svým způsobem fascinující. Zatímco jsem hledala synonyma pro depresi, uniklo mi, že v těch několika vrstvách lidských tragédií jsou stejná jména a spojení. Že všechno se vším souvisí.

Nadějeplný závěr sice spoustu otázek uzavřel, ve čtenáři však bude celý příběh asi ještě nějaký čas doznívat. Protože ačkoli má na obálce „krimi thriller“, na čtenáře nakládá mnohem víc a nejde se z něj jen tak oklepat a jít dál.

Vydal: Motto, 2025, 392 stran