Kniha Pravidla péče o dřevěné podlahy Willa Wilese klame názvem. Podle něj byste ji zařadili někam do sekce Hobby + stavitelství, ke spoustě jiných příruček pro kutily. To by ale byla velká chyba… Tato kniha je totiž neobyčejným románem o bytě, jeho majiteli a návštěvníkovi, který v apartmá na krátký čas přebývá. A taky o dřevěných podlahách…

Pravidla-pece-o-drevene-podlahyOskarův byt je do puntíku vymazlený, jako by vypadl ze stránek nějakého designového magazínu. Oskar sám je tak puntičkářský, až to hraničí s obsedantně-kompulzivní poruchou. Pro svého bývalého spolužáka, který se má o byt a dvě kočky v době Oskarovy nepřítomnosti starat, sepsal podrobné instrukce. Hlavně pozor na vzácné parkety! Jak už to tak ale bývá, nic nejde přesně podle plánu – a interiér dokonalého bytu dozná jistých změn…

Už od začátku je jasné, že na tuhle knihu budete potřebovat klid a soustředění – její síla se zdá být ani ne tak v ději, jako spíš ve slovech. Vypravěč – spolužák aspiruje na spisovatele a velmi rád si pohrává s větami, slovy a jazykem. Pohrnou se proto na vás dlouhá a složitá souvětí a slovní hříčky, trefné obraty i nečekané metafory.

„Vedle stolu stála hi-fi věž, která vypadala jako produkt pozastaveného skandinávského vesmírného programu.“

Vypravěč může evokovat Saturnina, protože i tady dlouze čekáte, jak se vlastně ten chlap jmenuje (kterýžto údaj vůbec nemusí přijít, protože je nepodstatný) – stejné je to i s městem, do kterého kamarád přijel. Indicie tu sice jsou, je ale otázkou, jestli nejde spíš o parodii – východoevropský stát, zmítaný režimy, plný šedi, nevraživých pohledů a zahraničních billboardů, kde vypravěč nerozumí ani slovu a jazyková bariéra jen podtrhuje iluzi neskutečna. Může to být kterýkoli nebo taky žádný.

Nájemník se nudí, Oskarovy dvě kočky ho ignorují, a tak se prostě jen poflakuje, pije a vede složité vnitřní monology. Jedna malinká skvrna na parketách ale odstartuje sérii pohrom, která pomalu ale jistě dostává návštěvníka pod silný psychický tlak: Jak to jenom Oskarovi vysvětlím???

Záložka obálky slibuje gradaci napětí. Mně přišlo, že tu graduje především nuda. Jistě, pár záhad by se tu našlo, třeba proč doopravdy svěřil Oskar hlídání koček právě jemu a přitáhl ho z Londýna až tam někam. Anebo jak z toho všeho chce spolužák vybruslit, aniž by ztratil Oskarovo přátelství (založené na tom, že mu až doposud žádný byt nezničil.) Ale proboha, trvá to hrozně dlouho.

Nakonec se asi tak od půlky začne něco dít – už jsem ani nedoufala, že se nějakého děje dočkám. Ale co se pak bude odehrávat, to se jen těžko popisuje. Situace nabere tak absurdních obrátek, že nezbývá než uznat, že Pravidla péče o dřevěné podlahy jsou jedna z nejpodivnějších knih sezony. Bez debat. V zahraničí jsou z ní nadšení a rozpitvávají ji ze všech stran. Nechápu proč. Asi to bude tím, že u nás se ještě tenhle „housesitting“ moc nerozmohl…

Originál: Care of Wooden Floors, 2012
Překlad: Tomáš Stejskal
Vydal: Knižní klub, 2015
308 stran

Share Button

Čtěte také: