Velký Gatsby v Divadle na Vinohradech je plný nápadů

Klasika v novém? Jak ozvláštnit a představit nově příběh tak notoricky známý z minimálně dvou skvělých filmových adaptací, které mají mnozí diváci stále před očima?

Chce to kuráž a nápady, a ty režie Vinohrad evidentně měla. Slavný román Francise Scotta Fitzgeralda z poválečných 20. let o velké lásce bláhového snílka Gatsbyho, který tolik miloval přelud o své krásné Daisy, co už na něj ale přestala čekat… se tady dočká nápadité adaptace.

Marek Lambora jako frajer Gatsby je okouzlující, ale první polovinu hry se na jevišti spíš jen čeká, až se objeví. Mnohem větší prostor má proto vypravěč, Nick Carraway, ztvárněný Ondřejem Brouskem. Tomu tu roli opravdu věříte. Zřejmě bylo v té době v módě tvářit se znuděně nebo přehnaně afektovaně, a mezi těmihle extrémy je Nickova obyčejnost nesmírně sympatická. Ondřej Kraus jako pokrytecký násilník Tom Buchanan absolutně není k poznání, ta figura je děsivě uvěřitelná. Na postavu kámošky Jordan si z filmu příliš nevzpomínám, ale Aneta Krejčíková jí dodala větší než malé množství přehrávané afektovanosti, že je těžké se v té figuře vyznat. Kateřina Elizabeth McIntosh jako sladká a nerozhodná Daisy vedle živelné Jordan působí naprosto nevýrazně.

Námět je evidentně maturitní četbou a v hledišti pravidelně potkáte školní třídy. Na hře je opravdu znát, že vychází z knihy, najdete tu spoustu zdlouhavých vysvětlujících monologů, které přímo křičí „radši si mě přečti“..

Ale je tu spousta nápadů, které se mi líbily a jsou originální. Sice nevím, co si mám myslet o bazénu u přední části jeviště – podobně jako bazén v Pýše a předsudku v Národním divadle. Tady aspoň někdy suploval klub, restauraci nebo jiné prostředí. Jiné kafe ale bylo obrovské kulaté okno v pozadí, které se měnilo dle potřeby – na projekční plátno, průřez do jiného pokoje, bazén nebo autodílnu. Oceňuji extravagantní kostýmy, které sice nejsou dobové, ale vyjadřují zhýralost tehdejší smetánky, a pak taky skvělou hudbu, kterou složil Ondřej Brousek. Výborným nápadem byl i živý bubeník na jevišti, který často vytvářel i zvukový komentář k dramatickému ději, stejně jako harfenistka doprovázela ty jemné pasáže.

Dvě a půl hodiny je naprostá hranice divácké pozornosti, ale druhá část byla natolik plná dramatu, že pokašlávali opravdu jen ti, co si nemohli pomoct… Představení časem získá spád a provede maturanty i běžné diváky příběhem o snech, americké prosperitě a hořkých koncích, jako by to vymysleli právě teď a tady. I když možná víte, jak to skončí, vinohradské divadlo má v rukávu pár es, díky kterým překvapí i ty cyniky, které jde překvapit jen stěží…

Dramatizace: Simon Levy
Režie: Martin Čičvák
Překlad a dramaturgie: Vladimír Čepek
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Ondřej Brousek
Pohybová spolupráce: Silvia Beláková
Videodotáčky: Anne – Marie Rohanová
Asistent scénografie: Michael Hoffer
Premiéra 1. března 2025.
Délka představení: 150 minut
Obsazení: Marek Lambora, Jana Kotrbatá / Kateřina Elizabeth McIntosh, Ondřej Kraus, Aneta Krejčíková, Ondřej Brousek, Sára Rychlíková, Tomáš Dastlík, Zdeněk Palusga, Aleš Petráš, Jindřiška Hanušová
tanečníci: František Beleš / Karolína Knězů, Mimický sbor Divadla na Vinohradech
harfa: Roxana Hädler / Karolína Matysová
bicí: Radek Doležal / Vít Rafael Matyska