Adventní radosti Františka Novotného: Nenápadná kniha, která vrací klid do předvánočního shonu

Advent je magické období, nebo alespoň mělo by být. Advent nemusí být jen o shonu a povinnostech. Kniha Adventní radosti Františka Novotného zve čtenáře do světa vzpomínek, laskavého humoru a českých adventních zvyků. Krátké texty potěší, pohladí a nenápadně vrátí adventu jeho původní smysl.

Kniha Adventní radosti je šestnáctým knižním titulem Františka Novotného, básníka, publicisty a moderátora, člena Síně slávy Českého rozhlasu, držitele Medaile Karla Čapka, dvorního textaře legendární skupiny Spirituál kvintet.

Během adventu často spěcháme, a tak se kniha úsměvných fejetonů a básní s adventní tematikou hodí jako milá jednohubka, díky které se dostaneme na jiné myšlenky a ve tvářích se nám objeví úsměv. Mnohé z fejetonů zazněly v autorových pořadech v rozhlase, televizi, na divadelních jevištích, a také při jeho setkáváních se čtenáři na besedách.

Čtenář se má možnost setkat s mnoha osobnostmi české kultury, jako je Luděk Munzar, Karel Čapek, Josef Lada, Jiří Tichota, Pavel Jurkovič, Adam Michna z Otradovic, Jakub Jan Ryba či Jaroslav Krček.

Knížečka Adventní radosti je sice útlá, ale tak naplněná úžasnou atmosférou plnou adventních zvyklostí a tradic. Zve do laskavého poetického světa, který tolik potřebujeme do našich životů.

Texty v knize doprovází ilustrace Josefa Lady a fotografie z tradičních vánočních výstav v pražské Betlémské kapli. To vše tvoří báječnou mozaiku, díky které nám je najednou mnohem lépe.

Přečtěte si ukázku z knihy Adventní radosti:

Chvála adventních procházek

Moc rád jsem chodil s tatínkem dívat se do kostelů na jesličky. Nejraději jsem měl ty jesličky, u kterých anděl nebo černoušek kýval hlavou, když se mu do kasičky vhodila mince. Tatínek mi vždycky nějakou dal a já se zeptal andílka: Bude pod stromečkem hodně dárků? Mince cinkla a andílek kývl, jako že určitě. Někdy jsme zašli i do Štěpánské ulice do řeznictví, které měl strejda Karel, a tatínek nám poručil taliána nevýslovné chuti, jak říkal i František Nepil, a to byla taková pečeť na pergamenu s poselstvím, že jsou už Vánoce. A co slíbili kývající andílkové, obvykle také splnili, i když s dnešními dárkovými orgiemi se to srovnávat nedá. A také jsem žasl, jak se Jezulátko raduje, třebaže je v tom kostele ukrutná zima, protože ze zkušenosti s bulíkem tety Boženky jsem věděl, že tu páru u úst oslík s volkem nezapudí, byť funěli ve chlévě sebevíc. A nezvládli to ani ti, kteří přicházeli a stoupali si vedle venkovských muzikantů, pastýřů, králů a jiné chasy. Jenže Jezulátko stejně to své radování zaselo neviditelně i do srdcí těch, kteří se mu přišli poklonit, a nejen to radování, ale zklidnilo i plavbu korábů lidské mysli po rozbouřeném oceánu obav a nejistot. Neslyšně a neviditelně zavoněla zapomenutá bylinka pokory a naděje.

Povídáme si tu o adventní náladě a k té patří i procházky vánočně nadechnutou krajinou, ale hlavně městem. Výlohy září, chlad zalézá za nehty, koledy ševelí a cinkot nebeských rolniček nás vede malebnými uličkami našeho dětství.

Zimní

Jak je to krásné
mít ruce zkřehlé mrazem
když někde na dosah
je kapsa tátova
když démantové slzy
z rampouchů kanou na zem
a maminčin čaj s medem
je náhle nad slova

Jak je to krásné
když z nebe ticho padá
když led pokryje říčku
od břehu ke břehu
když o cancourek světla
se den s večerem hádá
když dvoje lidské stopy
se sejdou ve sněhu

Knihu vydal Radioservis, 2025, váz., formát 147 x 200 mm, 135 stran, ilustrace a fotografie, cena 279 Kč