V tomhle románu dlouho nevíte, co se bude dít. Podle anotace víte jen, že letadlo na trase Paříž – New York vletí do silných turbulencí a vyletí z nich trochu jiné. Víc ale neprozrazuje, aby zbylo tajemno. A to tedy je. Představují se vám postupně lidé, kteří tím spojem letěli, ale nezdá se, že by se jejich život nějak změnil. Spíš narůstá jejich počet (přeci jen byl to Boeing) a vy jste kapku nervózní, jestli si je všechny fakt musíte pamatovat pro pozdější využití.

V druhé části konečně přijde vývoj a vy máte hlavu jak pátrací balon, co to vlastně má znamenat. Ale ani postavy netuší, co se kolem děje, takže znepokojení je asi v pořádku. Nedivím se, že knihkupci netuší, do jakého regálu tuhle knihu zařadit. Je totiž nezařaditelná. To, že je jeden z pasažérů nájemný vrah, z knihy ještě thriller nedělá. Je to prostě jen jedno z různých zaměstnání, které se tu objeví. Někdo knihu klidně může hodit do sci-fi a chybu asi neudělá.

S Anomálií je to jako se Jménem růže. Nejjednodušší popis je historická detektivka, ale pozorní čtenáři tam uvidí ještě mnoho dalších vrstev. A Anomálie má těch vrstev také spoustu. Filozofická, teologická, jaké si jen vzpomenete. Etická i literární. Francouzi jsou ze složitosti románu nadšeni (a určitě taky z toho, že amerického prezidenta mohli vykreslit jako debila). Rádi nad něčím filozofují. A tady můžou do sytosti.

Jisté je jedno – Anomálie má větší ambice než klasické sci-fi thrillery, pohrávající si s časoprostorem nebo s něčím takovým. Není to žádný A. G. Riddle. Nutí čtenáře nevěřit, domýšlet, spekulovat nad tímhle „co kdyby“. Vžívat se do situací postav, pochybovat nad smyslem celého tohohle cirkusu. Což rozhodně není málo.

Originál: Anomalie, překlad: Sára Vybíralová, vydal: Host, 2022, 332 stran

Líbilo se? Dejte o článku vědět ostatním: