Zajímá vás život mořských živočichů? Pak vás potěší televizní program následujícíh několika dnů. Za životem velryb, delfínů nás pozvou tři pořady, které nás vlákají do fascinujícího světa moří. Dokumenty uvede Prima ZOOM.

16. 6. 20.00 – Zaříkávačka velryb
23. 6. 20.00 – Tanec s delfíny
30. 6. 20.00 – Žraloci Středozemního moře

Zaříkávačka velryb (opakování pondělí 19. 6. ve 14.15)

Zaříkávačka velryb
Foto: Prima Zoom

Pět kameramanů během tří měsíců sezóny velryb v zátoce Hervey Bay zaznamenali vůbec poprvé zaznamenat dosud neznámé chování keporkaků. Blízká setkání jsou natočena v nejvyšším možném rozlišení a způsobem, jakým jste tyto obrovské tvory ještě neměli možnost vidět, vyrážejí dech. Jedinečné přátelství zaříkávačky velryb Vicki Neville s australskými keporkaky.

Velryby se během uplynulých 50 miliónů let vyvinuly ze suchozemských savců. Nejvyvinutější a nejaktivnější je keporkak, který dorůstá délky 13-14 m a váhy 40 t. Jeho prsní ploutve odpovídají velikostí třetině těla a každá váží tunu.

Velký mořský akrobat obrovské síly a výborný plavec komunikující s lidmi. Každoročně putuje tisíce kilometrů přes půl zeměkoule, ze svých lovišť v Antarktidě do tropických vod, kde rodí a vychovává mláďata. Samice produkuje velmi tučné mléko, díky němuž mládě přibývá denně 40 až 50 kilogramů. Nepřáteli keporkaka jsou velcí žraloci a kosatky.

Herveyova zátoka v australském Queenslandu je proslulá sledováním velryb v době jejich migrace. Jejich sezóna zde trvá 4 měsíce. Keporkakové tudy proplouvají, ale nějakou dobu se zde zdržují. Jsou zvědaví, přibližují se k lidem a předvádějí se. V době rozmachu velrybářství byla jejich populace téměř vyhubena, ze 40 tisíc kusů zde zbylo kolem 200 jedinců. Vicki se už 20 let snaží navázat s keporkaky kontakt a sleduje jejich chování. Angažuje se také v jejich ochraně. Dnes je odhadovaný přírůstek keporkaků desetiprocentní a jejich počet se blíží polovině původní populace. Výskoky z vody a obraty samců tolik obdivované turisty patří mezi rituály dvoření. Také velrybí zpěv předvádějí samci, ostatní vydávají jen sociální zvuky.

Tanec s delfíny (opakování pondělí 26. 6. ve 13.35)

Inteligence, komunikace, spolupráce jsou pro delfíny typické. Nesporně talentovaná zvířata proto lze považovat za svrchované vládce oceánu. Delfíni jsou jediným druhem divokého zvířete, který ochotně, sám od sebe, přijde k člověku, aniž by za to měl dostat nějakou zjevnou odměnu. Snímek se zaměřil na výjimečný a zvláštní vztah mezi delfíny a lidmi. Nakolik jsme si blízcí? A co je ještě důležitější, kdo si ochočil koho? Možná se konečně dozvíme, co k nám delfíny přitahuje.

Předek delfína žil před 55 milióny lety na souši, v pobřežních lagunách. V průběhu miliónů let se jeho tělo proměnilo a dokonale se adaptovalo na vodní prostředí. Delfín žil na Zemi již 15 miliónů let před člověkem. Rád si hraje sám i ve skupině. Má mnohem citlivější smysly než člověk. V moři se orientuje echolokací. Společenství delfínů jsou svobodná, jejich hejna nevytvářejí žádné formace. Mají ale na sebe vazby, matka s mládětem neumí žít odděleně od rodiny. Na divokém pobřeží Mosambiku sleduje delfíny již dlouhá léta Angie Gullanová. Samici Bo, která k ní jednou připlavala, zná už 15 let. Bo naučila své potomky, aby se Angie nebáli. Angie však nemá s delfíny fyzický kontakt, protože respektuje jejich osobní prostor. Holandský antropolog Jan Ploeg dnes žije v Irsku na pobřeží a jeho největším přítelem je delfíní samice Dusty. Dusty je divoká, ale připlouvá za Janem, aby si s ním zaplavala. Je to samotářka a sama dokázala v moři přežít. Je velmi zvídavá a všechno ji zajímá. Bohužel někteří turisté považují Dusty za hračku, obtěžují a trápí ji. Respekt k divokým zvířatům je však nutný.

Žraloci Středozemního moře (opakování pondělí 3. 7. ve 13.45)

Žraloci Středozemního moře
Foto: Prima ZOOM

Oceánograf François Sarano se skupinou vědců a potápěčů vyráží do vod Středozemního moře, aby pátral po žralocích, kteří obvykle vzbuzují strach a odpor. Jaký je vlastně obávaný „lidožrout“ žralok bílý? Před sto lety žilo ve Středozemním moři množství žraloků, obecně bylo moře plné ryb. Dnes je však situace jiná. Sarano a jeho přátelé doplouvají nejprve do Messinské úžiny mezi kontinentální Itálií a Sicílií, kde žije tajemný a nepředvídatelný žralok šedý. Z hlubin vyplouvá v temné noci. Jednoho potápěči spatří, ale mají málo času: dochází zde totiž pravidelně ke srážce přílivových proudů od severu a od jihu, kdy je moře rozbouřené a potápění nemožné. Dříve v těchto místech ztroskotalo mnoho lodí. Při dalším ponoru dostane možnost zblízka si prohlédnout samici žraloka šedého, prehistorické zvíře nemající predátora.

Zřídkakdy jsou zde pozorováni také kladivouni a žraloci modří. Skupina se přemisťuje k Toulonu, do míst, kde se pod hladinou nachází 250 metrů vysoká hora, kde s oblibou loví žraloci. Na sardinky přiláká posádka žraloka modrého, jemuž v tlamě uvízl hák. Loď dále zamíří k jihu, kde muži spatří nádherný exemplář plejtváka myšoka, pohybujícího se rychlostí až 30 km/h. Tento živočich je dlouhý 20 metrů a váží kolem 50 tun. V rezervaci, kterou tu vybudovala Francie, Itálie a Monako, jich podle odhadu žije 500 až 700. Spolu s ním se zde prohánějí delfíni a další kytovci jako kulohlavci či vorvaň obrovský. K vidění jsou rovněž manty, měsíčník svítivý, trnuchy, mořské želvy, medúzovci a lodivodi mořští, ohlašující přítomnost žraloků.

Za žralokem bílým se Sarano vypraví do muzea v Lausanne ve Švýcarsku: zdejší exemplář byl uloven roku 1956 ve Středozemním moři. V Tunisku je dnes lov žraloků zakázán. V přístavu Sfax o tom vypráví znalec žraloků, profesor Bradai. V Gabeském zálivu se navíc nachází reprodukční zóna žraloků bílých. Právě za nimi zajede posádka k pobřeží Mexika. Ze San Diega vyrazí na ostrov Guadalupe (plocha 35 km2). Díky ochraně je zde mimořádně bohatá mořská fauna, včetně žraloka bílého. Sarano bude mít to štěstí, že se s ním pod vodou setká. Když pak vystoupí na břeh, bude moci docela zblízka pozorovat rypouše sloní, jejichž zdejší kolonie je jedna z největších na světě. Zajímavá je i rezervace Scandola na západním pobřeží Korsiky, kde žijí druhy ohrožené vyhynutím. Jak při dně, tak i na otevřeném moři lze pozorovat množství zástupců vodní fauny, jako jsou kanici, mořani, pelamidy či tuňáci. S přítelem Robertem pak ještě oceánograf navštíví tajné místo setkávání žraloků šedých. Jako už tolikrát přitom zjišťuje, že příroda od nás nevyžaduje žádnou přílišnou péči, pouze bychom jí měli ponechat prostor a svobodu, s dalším už si poradí sama.

Zdroj: Prima ZOOM

Share Button

Čtěte také: